Malajsie & Thajsko
5. 11. – 12. 12. 2005
5. listopadu 2005
Ve 14:00 opouštím panelák a jdu na bus. Drobně prší. V Praze na Čerňáku na mě už čeká brácha s autem. Cestou na Ruzyň potkáváme 6 bouraček, ale vysazuje mě včas. V 18:30 vzlétáme směr Londýn, mám sedadlo 22C, uličku, ale letušky mě upozorňují, že za mnou je celá trojsedačka volná. Soukám se tam. Nad Londýnem stovky ohňostrojů, slaví se Bonfire Night (Noc velkých ohňů).
6. listopadu 2005
O půlnoci se jumbo zvedá z Evropy. Po chvíli usínám. Probouzím se ve čtyři londýnského času, a dávám hodinky na poledne času thajského. Jídlo mi dali na stolek, tak mám hned co jíst. Sleduju Wedding Crashers, je to asi nejlepší z toho co je na výběr.
Thajsko
Klidný let ukončilo hladké přistání. V 15:50 místního času už stojím frontu u imigračních přepážek, docela jim to trvá, každého člověka si fotí přes malou kamerku. Když se dostávám ke kulaťáku, všechna zavazadla se už válí na zemi, nacházím svého zakuklence a mastím to na vlak. Hmm, další vlak na nádraží Hualamphong jede za půl hodiny, v 17:30. Za další hodinu už mávám na bus č. 53, platím 6 Bahtů a sypeme si to tmou a skoro třicetistupňovým vedrem do čtvrti Banglamphu. Letos už jdu na jistotu, do z loňska osvědčených guesthousů u pošty, vybírám si C.H. II, single room za 120 B. Po nastěhování jdu tradičně do již známé sámošky (ne 7/11) pro kartáček, pastu, pěnu na holení a něco k snědku, dávám si sprchu (studenou, jak jinak, teplou vodu ve sprše neznají) a usínám nahý jen tak na posteli.
7. listopadu 2005
V osm vstávám, nooo…, 10 hodin spánku, nečekaný výkon. 🙂 V 9:10, po lehké snídani, volám na ambasádu že k nim jedu. Slečna konzulka které mám předat fotky na výstavu je sice na dovolené, ale převezme je někdo jiný. Klimabusem 511 za 16 B ke stanici nadzemky Ploenchit, kousek pěšky, a už jsem lehčí o desky s 27 zvětšeninami na fotovýstavu. Konzulka mě o ně požádala v souvislosti s Evropským týdnem chystaným v Bangkoku na začátek prosince. Měl bych jako fotograf reprezentovat Českou republiku, víc nevím a víc ani na ambasádě nikdo z přítomných neví. Přes park Lumphini, kde se u jezírka procházel asi 1,5 metru dlouhý varan, a World Center Plaza zpátky č. 511. Úplně stejný bus, stejná prodavačka jízdenek. Večer jsem skoro dvě hodiny na netu, v jedenáct už usínám.
8. listopadu 2005
No né, to už je devět? Snídám, balím, platím. V 11:00 vyrážím ze Severního autobusáku do Petchaburi, projíždíme dva prudké lijáky. Ve 13:00 vystupuju a po dešti ani památky. Po chvíli motání se v uličkách nacházím hostal Chom Klom, nojó, když ani nemají na baráku žádnou ceduli! Teda mají, ale v thajštině. Noc taky za 120 B, společné sprchy, ale na pokoji aspoň umyvadlo. Vyrážím na dlabanec do ulic, a pak na kopec Wang k chrámovému komplexu Phra Nakhon Khiri. Cestou nahoru míjím desítky opic, chodník je od nich docela podělaný, podle toho to v lese také „voní“. Po návratu do města na net za 15 B/h, k holiči, a na véču. V jednom bufáčku koukám co mají, ujímá se mě mamka od rodinky s dvouma dětma a babičkou, které už večeří. Popisuje mi co v kterém hrnci je, objednávám si, zvou mě ke stolu, a přidávají mi ze svého. Nakonec za mě i platí. Ještě mě na skůtru vezou ukázat odkud mi zítra pojede busík do národního parku Kaeng Krachan. Na křižovatce u hotelu se ještě dojídám jednou večeří, za 15 B.
9. listopadu 2005
V 8:00 jsem na inkriminovaném místě. Song už tady stojí, ptám se na odjezd, v 8:25. Za půl hodiny jsme v Tha Yang, tady asi půlhodinová přestávka. Jedna spolucestující mi nabízí bonbón. Pak si přisedá, ukazuje občanku (rok narození 2509, to už ti je 39?) a chce moje telefonní číslo. Nedám, co si budeme povídat, když neumíš ani slovo anglicky?. Dává mi svoje číslo a ještě pasovou fotku, hmm, tak děkuju… V 10:25 konečná v NP Kaeng Krachan, platím řidiči 50 B, a už za mnou stojí pickup, jestli nechci někam vzít. No jasně! Dědula se mnou projíždí po hrázi přehrady, pak se nechávám vysadit u návštěvnického centra. U nástěnek, map a modelu krajiny zjišťuju, že tento největší thajský národní park je opravdu velký. 🙂 K trailům které mě zaujaly je to 60 – 80 km, hmm, stopem asi komplikované, nějak se mi nechce pronikat sám na několik dní do hloubi pralesa. Zítra přiletí kámoš, měl by tady na mě počkat než se vrátím. Priorita je letos Malajsie, tak se rozhoduju že jen přespím tady u jezera, a zítra pojedu zpět do Phetburi. Odpoledne jdu se stážistama z návštěvnického centra na ostrov přístupný po zavěšeném mostu. Je zataženo, občas z nebe něco cmrndá, ale nestojí to za řeč. V půl páté se centrum zavírá. Balím se ven. Házím bágl pod terasu a vyrážím sehnat něco k snědku pěšky pár kiláků směrem z parku. Cestou zpět fotím jak urvaný zapadající slunce nad jezerem. Při návratu k centru, už za tmy, plaším strážce který tady hlídá. Ha, tak chaloupku přece jen někdo obývá! Anglicky neumí, gestikuluju že budu spát támhle na trávě. Rozsvěcí světlo na verandě a mizí uvnitř. Je ještě brzo jít spát, relaxuju na terase. V osm přijíždí pickup s mladým párem, a za nimi další strážce na skůtru. Holka z toho auta se mě anglicky ptá jestli mi může nějak pomoci. „Né, dík, jsem v pohodě!“ „A kde budeš spát?“ „Támhle, na trávě.“ Všechno tlumočí strážci co s nimi přijel. Ten se domlouvá s tím co už tady byl, a navrhují mi přespání v budově. Nabídku teda s díky přijímám. Ti co přijeli zase odjeli. Strážce mi přináší ještě vojenskou karimatku, spacák a polštářek, tý jo, komfort. Kromě slov díků mu ještě dávám plechovku piva co jsem si koupil navečer. Bylo by asi fajn si pokecat, ale není jak. Ještě vedle mého improvizovaného lůžka nastavuje velký ventilátor na odhánění moskytů, usínám potěšen vstřícností strážců parku.
Článek a fotografie o noclehu v NP Kaeng Krachan jsem publikoval na serveru Hedvábná stezka.
10. listopadu 2005
Probouzím se už v 5:45, fotím hru světel nad obzorem, ledňáčka hnědohlavého, volavku rusovlasou, vážku smuteční a nějakou můru. V půl osmé přijíždí personál. Pak se courám s plnou polní po silnici dál do parku. Po několika kilometrech mě to přestává bavit, už je zase pekelné vedro. Stopuju první pickup směrem z parku, naštěstí zastavuje, moc aut tady totiž nejezdí. Vysazují mě tam kde jsem včera večeřel. Po obědě jdu pěšky do Ban Kaeng Krachan. Od jedné do čtvrt na tři tam s místními vyhlížíme nějaký songthaew, ale nedočkáváme se. Všichni si stopujeme jeden pickup, jedou do Tha Yang. Odtud pokračuju v 15:00 busem dál do Phetchaburi. Jdu na net, na jídlo na tržnici, a čekat na Jirku na vlakové nádrží, psal sms že přijede v 18:00. No, vlak měl zpoždění přes hodinu, ale Jirka dorazil. Ve 20:10 pokračujeme v cestě na jih klimatizovanou 2. třídou až do Yala, za 467 B.
11. listopadu 2005
Asi tak od půlnoci do půl šesté spím, jen občas se budím. Vybalil jsem spacák, dlouhé kalhoty a mikinu, ve vlaku je fakt dost chladno. Čumákuju z okna, 6:15 jsme v Nabon, 8:15 Phattalung, 9:35 Khuan Nieng, 10:25 – 11:05 stojíme v Hat Yai, všiml jsem si, že když potkal žebrák policajta, pozdravil a uklonil se, ale do očí se mu nepodíval. V 12:20 jsme v Yala, couráme městem, dáváme dlabanec a v půl čtvrté pokračujeme vlakem dál (22 B). V 17:35 jsme v Sungai Ko-lok. Najít vhodný hotel, takový aby nebyl zbytečně drahý, nebo současně hodinovým hotelem, nám chvíli trvá. Zůstáváme v hotelu Asia, 250 B za oba na noc, TV, koupelna a větrák.
12. listopadu 2005
V 9:00 vstávám, za čtvrt hodiny budím Jirku aby nebyl přespalý. 🙂 Po ovocné snídani hledáme cestu z města, jdeme pěšky kousek na sever, s přestávkou a občerstvením v autosalonu Mitsubishi. V poledne začínáme procházet mokřadní les Phru To Daeng (vstup zdarma), jen u vojenské stráže necháváme pasy. Ve tři nás od vstupní brány bere mladý páreček až do centra města. Podvečer probíhá zase klasicky: svačina, internet, večeře, …na pokoji sledujeme hudební show malajsijské TV.
13. listopadu 2005
Vstáváme už v sedm, ale než se sbalíme a vyhrabeme, je už dost teplo. Jdeme pěšky na hranici s Malajsií, v 10:30 opouštíme Thajsko.
Malajsie
Do Malajsie vstupujeme krátce po půl dvanácté. Je tady totiž o hodinu více než v Thajsku, a o sedm více než teď v Čechách. Za hranicemi jdeme chvíli pěšky, pak nás po půl minutě stopování bere jeden docela šílený řidič. Bez újmy na zdraví nás veze k městu Kota Bharu, zbytek do centra docházíme pěšky. Místní měnu jsme zatím nesměnili aby jsme jeli třeba busem. Ve městě bereme hostel Cristal, 25 RM za oba, společné sociálky, větrák, docela dost obyčejný, ale na jedno přespání to stačí. Do ulic vyrážíme každý zvlášť, ve směnárnách je 1$ (cca 25,- Kč) = 3,75 RM, 1€ (cca 30,-) = 4,35 RM. Směnárníka ještě zpovídám z průměrných výdělků v Malajsii, tady ve městě si prý prodavačka ve fotopotřebách vydělá asi 400 RM za měsíc, v hlavnímm městě asi 1000 RM, tady ale prý 100-200 RM z toho ušetří, v Kuala Lumpur údajně nic…
14. listopadu 2005
Od časného rána slyšíme z ulice hluk tržnice, jdu pro něco k snědku, ale muslimské obchody prý otvírají až v 10:00, aspoň že je jedna sámoška křesťanská… V 9:30 vyrážíme za 4,60 RM busem do přístavu Kuala Besut. Odtud jede na ostrov Perhentian Kecil nejbližší loď prý až po 14. hodině. Nakonec nás v jedné agentuře vmanipulovali do objednání fast boatu jen pro nás dva už na poledne. Prokouknul jsem je, ale nechtělo se mi už dál čekat, tak jsme to za 100 RM vzali, je po sezóně, kdoví kdy tam pojedou další turisti, na celém ostrově jich je prý celkem asi 8. Plavba trvala asi půl hodiny. Necháváme se vysadit na Long Beach, kde je teď ještě pár možností ubytování, na zbytku ostrova je vše už zavřené, tady to vypadá fakt idylicky (viz. foto). Ze skromné nabídky vybíráme Moonlight, chatičky na severním konci pláže, pokoj za 25 RM, včetně koupelny, moskytiéry a terásky s úžasným výhledem. Hned si jdu zaplavat do klidného moře, je teplé a čisté. V půl třetí přijíždí loď s turistama, no dočkali bysme se kdybysme v přístavu ještě pár hodin počkali. Sedíme na lavici pod chatou a pozorujeme je ze stínu jak staří domorodci. Páreček a dvě holky, jedna vypadá docela dobře i na tu dálku, ale vydávají se hledat ubytko opačným směrem a ztrácejí se z dohledu. Kolem páté jdeme hledat restauraci Lili, má to být ta levnější z posledních dvou otevřených. Cestou na druhý konec pláže potkáváme tu co mě odpoledne hned po připlutí zaujala. Anglicky zdravím, anglicky odpovídá, jdeme dál. K jídlu si dávám papájový džus (5 RM) a vaječnou omeletu s rýží (10 RM), a příjemně relaxujeme až do tmy. Vracíme se, ta holka nám leží na pláži přes cestu, sice na osušce a oblečená, ale kamarádka na ní z moře volá: „To je kafíčko!“, česky!, zdravím teda tu ležící „Dobrý večer!“. Odpověď neslyším, tak jdeme dál. U chaty se rozhoduju že se vrátím, Jirka mi nevěří že jsem slyšel češtinu a jde spát. Přicházím k ještě ležící, „Ahoj, slyšel jsem dobře češtinu?“, „Ahoj, jo slyšel.“ Postupně se seznamuju s Petrou a Lenkou, jsou z Prahy, zjišťujeme, že na další cestu máme skoro stejné plány. V půlnoci jdeme vzbudit Jirku a do moře, všichni oblečení! 😉
15. listopadu 2005
V šest nás probouzí štrachání nějakého hlodavce, hm, našel a načal mi vakuově balený salám, no nic, aspoň bude co snídat. Po rozednění si jdu zaběhat po pláži, dopoledne střídavě plavu a relaxuju na lavici, pak ještě peru. V jedenáct jsme už zase na jídle u Lili, vidíme holky až na konci pláže, po obědě je jdeme jen pozdravit a pak napříč ostrovem na západní stranu ostrova, do Coral Bay. Jde se lesem, potkáváme mravenčí dálnice, několik leguánů a krásné motýly. Ze zátoky nadšení nejsme, je odliv, několik lodí uvízlých na kamení (korálech?), moře daleko. Jdeme zpět k chatě, a za soumraku zase do Lili, holky nám jdou už naproti. Večeříme společně, pak už domů a spát. Je mi hrozné vedro a máme strašně měkkou a proleženou matraci, s tím jsme teda měli problémy už včera, dlouho nemůžu usnout.
16. listopadu 2005
Zase nás v šest budí šustění, salám jsem už dojedl, co ten parchant ještě hledá?! Je celkem vytrvalý a i po vyplašení se několikrát vrací, nacházím baterku, je to krysa. Na 8:00 máme objednanou loď, balím v předstihu a jdu ještě fotit na pláž. Za přívoz k lodi si nechávají zaplatit 2 RM, tam hned kasírují domluvených 40 RM od každého, holky vezou k jiné lodi, předjíždějí nás, ta naše staví u mola rybářské vesnice. V Kuala Besut na nás čekají, jdeme společně na bus. Na zastávce zjišťují, že zatímco měly doklady a peníze v hotelovém sejfu, ztratilo se jim odtamtud 100 dolarů. Průšvih, ale co naplat, zpět na ostrov a pátrat po pachateli by bylo zřejmě zbytečné… Jedeme busem nejdříve do Jerteh (1.50RM), pak za 4.90 RM do Kota Bharu (viz. foto), a dále busem č. 19 do Tumpat (2.60RM). U busáku dáváme oběd, a vyrážíme pěšky k stojícímu, pak ještě k ležícímu Budhovi, na zastávce zpět do Kota Bharu potkáváme celkem zábavného dědouška. Za chvíli, v 18:10, z KB jedeme busem dál, do Kuala Krai (č. 4). Za dvě hodiny už máme plné ruce jídla z noční tržnice a hledáme ubytko, večer Ananas party u holek na pokoji do půl druhé.
17. listopadu 2005
Na 7:15 máme s holkama domluvený budíček, probouzím se už dřív, pak balíme a mažeme na vlak, v 8:20 odjezd do Jerantut, v 16:30 vystupujeme, naháněči cestovky NKS nás vezou do hotelu Ekamai, radši se dvakrát ptáme jetli je to zadarmo, když je to půl kilometru. V hotelu se nám snaží vnutit dopravu s NKS do NP Taman Negara, to né, chceme si najít jinou a levnější, ubytováváme se v hotelu Tong Heng za 15 RM/pokoj s větrákem a umyvadlem, WC společné. Vyrážíme do ulic, večeře 4 RM, inet 4 RM/hod., cestou zpět kupuju kokosový ořech za 2 RM, platím až po rozštípnutí, kdyby uvniř náhodou nic nebylo nebo byl zkvašený, prodavači souhlasí. Tentokrát je posezení na našem pokoji, do 0:45.
18. listopadu 2005
Skoro nespím, siréna železničního přejezdu, modlitby z ampliónů a vedro mě trápí do 7:25, vstávám, v osm všichni vyrážíme na busák a sháníme se po spoji do Tembeling, akorát přijíždí, v 8:23 platíme každý 1,80 RM a jedeme. Za půl hodiny už platíme vstupní poplatky do NP (1 RM vtupné a 5 RM za foťák). V 9:30 vyplouváme proti proudu do Kuala Tahan, cestou pozorujeme velkého leguána, ledňáčky, buvoly a soupeříme s lodí plnou Japonců; v půl jedné už hledáme ubytko. Slušně za dobrý peníz to vypadá v Ekoton Chalet, bereme dormitory pro 8 lidí, majitel přísahá že nám tam už nikoho nedá, každý zabíráme jednu palandu, máme pěknou koupelnu s WC, větrák i klimatizaci za 13 RM na hlavu. V půl druhé využíváme převozníka, který neustále pendluje mezi břehy, 0.50 RM za osobu. Na druhém břehu je komplex Mutiara Taman Negara, pro majetnější. Jdeme jen na couračku pralesem, víme že Canopy Walkway je dnes zavřená. Před setměním si dáváme večeři už zase na našem břehu a fotíme hrající si děcka. V šest jsme na pokoji, postupně se sprchujeme, probíráme další cestu, kecáme a celkem brzy usínáme.
19. listopadu 2005
V 7:15 se v klidu vyspalý probouzím, ale na vstávání je ještě brzo. V půl deváté jdu do recepce požádat o píchnutí nabíječky na fotobaterii do sítě, no problem. Ve čtvrt na jedenáct mají holky sbaleno (odpoledne odjíždějí), nechávají bágly na recepci, beru si nabitou baterku, přívozem k Mutiara, a lesem ke Canopy Walkway – nejdelší stezka z visutých lávek na světě, místy až ve 40 metrové výšce. V 11:05 platíme 5 RM (děti do 12 let 3 RM), čekáme do 11:30 než na nás přijde řada, na jednotlivé lávky jsou stanoveny rozestupy 5 – 10 m, strážci to hlídají a pobízí fotografující se aby se to nezdržovalo. V půl jedenácté stojíme zase na pevné zemi. Holky spěchají zpět, na loď ve 14:00, cestou si to rozmýšlejí, jdeme na oběd a holky pak čekají na bus v 15:30, já s Jirkou přejíždíme na břeh směr jeskyně Telingga. Ve čtyři začíná fakt hustě pršet, nejdřív to znělo jako vodopád, ale přišlo to poněkud shora. 20 minut čekáme, cestičky se změnily v potoky, brodíme se zpět, klouže to, u přívozu přestává pršet. Doma pereme a odpočíváme, v půl deváté jdeme na večeři – nudlová polévka za 3 RM, vejce a kousky masa celkem zasytily, uléháme kolem desáté.
20. listopadu 2005
Probouzím se v půl osmé, slyším že venku prší, vyhrabáváme se ven až v půl dvanácté, jdeme na oběd zase k Pipimu, zase na nasi goreng ayam – smažená rýže s kuřecím, v TV pak sledujeme v přímém přenosu GP A1 v Sepangu, za ČR jede T. Enge… Jimmy si jde pak lehnout, já procházím okolí – kaučukovníkové plantáže, moskyti a prales (viz. foto). Na večeři jdeme v půl osmé, Roti Pisang s curry, 0.80 RM, dáváme si dvakrát, víc už nám neudělají.
21. listopadu 2005
Budíka mám na 7:40, v půl deváté mám sbaleno, chci si v Mutiara směnit peníze, řeka je lehce rozvodněná, v Informacích mi za 10 € dává 40 RM. V 10 platíme 6 RM do Jerantut. V půl jedné pokračujeme do Benta, na busáčku na kraji městečka čekáme od 14:10 do 14:45 na další spoj, platíme 3 RM do Raub. V půl čtvrté kupujeme za 7 RM lístky konečně už přímo do Kuala Lumpur na 17:00 a jdeme na NGA. V 18:50 vystupujeme na busáku Tiliwangsa, netuším kde jsme, na mapě LRT (nadzemka) zjišťuji že jsme na trase do centra, jedeme na stanici Masjid Jamel, ubytováváme se v guesthousu Le Village za 30 RM (r. 2014: budova je asi k demolici, okna vylámaná, škoda pěkného domu z roku 1914 
) a jdeme na net, po dvou hodinách ještě vypaluju fotky na CD, a v půlnoci konečně uléháme.
Informace o KL a fotoreportáž jsem publikoval na serveru Hedvábná stezka.
22. listopadu 2005
V půl 8 vstáváme, v 10 máme s holkama sraz pod Petronas TT, včera psaly že už jsou taky v KL, tak jsme se dohodli že se tam sejdeme. V 8 na nás ale ťukaj. Jejich hotel se jim moc nelíbil, tak se stěhují do našeho. Pěšky nám to k 452 metrů vysokým PETRONAS Twin Towers trvá asi hodinu, v půl 10 si vystáváme frontu na freetickets na Sky Bridge, most mezi věžemi ve výšce 170 m, máme je na 12:30. Jdeme fotit do parku za věžemi, pak courat do obchoďáku. Ve stanovený čas se hlásíme u recepce, fasujeme visačky, procházíme kontrolou (nesmíte mít s sebou deštník, nůž a ani v puse zvýkačku), shlížíme v kinosále dokument o stavbě mrakodrapů, vyjíždíme s průvodcem do 42. patra, máme necelých 10 minut volno a zase zpět. Holky jdou po obchoďákách nakupovat, my ne. V 20:00 se holky vrací, jdeme naproti do restaurace Ramza, pak na net, do 2:00 Papaya party.
23. listopadu 2005
V půl 10 s Jimmym courem k obchoďáku Times Square, kupuju konečně polarizační filtr, ocitáme se zase u PTT, obědváme v čtvrti Little India, dáváme si přes sms s holkama sraz u MENARA Tower, vstup 20 RM, výtahem na vyhlídkové patro a výklad v angličtině, úžasná vyhlídka na celé 1 a půl milionové město, nikdo nás nehoní. Večer zase net a Ananas party do 00:00.
24. listopadu 2005
Píšu pohledy, ve 3/4 na 9 se jdu k holkám zeptat jak se řekne malajsky slečna (= nona), do půl jedenácté kecáme, pak jdeme na poštu hodit pohledy, na tržnici a na oběd. Ve 14:00 check out, pěšky na Puduraya bus station, holky hned letí na bus směr Singapur, nám to do Tanah Rata v Cameron Highlands jede za hodinu, v 15:30. Poloprázdným busem v Tapah sjíždíme z dálnice, dalších 47 km už jen zatáčka za zatáčkou, :o(, ale bez mimořádné události. 20:00 skládáme bágly v Sri Highlanders Hotel, 35 RM – WC, koupelna, TV, rychlovarná konvice, hrnky, čaj, … Ve městě net za 3.50 RM/h.
25. listopadu 2005
V půl 9 vyrážím směr Robinsonův vodopád, 2x míjím odbočku, napotřetí se trefuju. Vodopád nic moc, jdu stezkou 9A dál, fotím kapradiny a motýly, stezka ústí na zeleninová políčka, vycházím mezi kapustu a pórek, potom na silnici a vzhůru do kopců, přes plantáže k čajové farmě BOH, prohlížím si výrobní linku, v prodejně si dávám šálek za 1.90 RM, kupuju pár krabiček domů, a jdu na stopa, zatáhlo se a dolů se mi to šlapat nechce. Hned mi zastavuje íčko (Ind) v oprýskaném landroveru, na křižovatce k Tanah Rata mě vysazuje, pokračuju pěšky, cestou se zastavuju na farmě Cameron Bharat, kupuju další čaje a sítko. Večer přichází i Jimmy, byl se projít do Brinchang.
26. listopadu 2005
Vstávám už v půl osmé. Mám toho na dnešek naplánováno hodně. Do Brinchangu si stopuju dvě starší Australanky, vysazují mě v centru, kupuju si něco k jídlu a pití na cestu. Stopuju domorodce k výchozímu bodu trailu 1. Kdybych věděl že je to tak blízko, ani bych nenastupoval, ale stihnul mě varovat, že už se pár turistů z této stezky nevrátilo, nikdo už je nenašel… První 2 km to je v pohodě, pak už je to horší. Chvílema zapínám náhon 4×4, brodím se v rašelině, proplétám mez kořeny. Poslední dva kilometry lezu 2 a půl hodiny. V půl druhé zdolávám 2.032 metrů vysoký Gunung Brinchang (obec Brinchang je v 1.540 m n.m., teda skoro 500 metrů převýšení), nahoře mlha. Jdu pomalu dolů po silničce která na kopec vede z druhé strany. Mám dost času, cestou fotím motýly a chameleona, procházím plantážemi fi. Blue Valley, stopuju 2 veselé a ukecané singapuřanky, nechávám se vysadit u motýlí farmy (3 RM). Pak venku okukuju Subaru Impreza WRX, přichází k němu mladý páreček singapuřanů, berou mě tím skvostem až do Tanah Rata. Po chvíli potkávám Jirku, jdeme na véču do Restoran Highlanders, mňamka.
Článek a fotografie o výstupu na Gunung Brinchang jsem publikoval na serveru Hedvábná stezka.
27. listopadu 2005
Vstávám až v půl deváté, dosyta vyspalý, balíme, v půl šesté odpol chceme odjet, Jirka jde na trail 8, já si v půl jedenácté dávám u nás pod hotelem murtabak s kuřecím – fůra masa a cibule v roti za 4 RM, výborné a syté. V 11:00, check out, nesu bágly na recepci, odevzdávám klíče, platím a vyrážím k vodopádu Parit, nic moc, pak na vyhlídkovou věž, v půl třetí cestou zpět potkávám Jirku, jdeme na jídlo kde jsem byl dopoledne, pro bágly a na busák. V 17:30 odjíždíme za 5,70 RM do Ipoh přes Kuala Terla. Cestou se nám rosí bus zvenčí, uvnitř totiž fičí větráky naplno a při sjezdu z vysočiny se venku poněkud oteplilo. 19:20 na konečné, dlouho hledáme kudy kam. Pak si bereme stopa k hotelu Paradise, 28 RM vč. TV, křesílek a umyvadla, bereme a jdeme na véču.
28. listopadu 2005
V půl deváté leje jako z konve, v půl 10 už ne, tak vyrážíme do ulic, směňuju peníze (1 USD za 3.77 RM), dávám oběd, v poledne se scházíme na check out, bágly na recepci a zpátky do města, jdeme spolu do Ipoh Parade, obrovského obchoďáku, a dáváme rozchod. V 18:00 sraz u hotelu, bágly na záda a vyrážíme pěšky na busák. No, sice jsme došli na jiný než jsme chtěli, ale odsud do thajského Hatyai to také jezdí, kupujeme lístky na 1:00, couráme po městě, večeříme, poleháváme a čekáme…
29. listopadu 2005
V 1:00 bus přijíždí, drobné zmatky s místenkama, hooodně pohodlné sedačky (křesílka, 3 na šířku busu!), usínám. V půl páté zastávka v Alor Setar, v šest na hranicích,
Thajsko
v půl osmé v Hatyai. Lámou nás na minibus, drahý, jdeme si najít jiný, do Krabi za 230 RM, tak to už bereme. 9:30 vyrážíme, 285 km s přestávkou v Trang zvládáme za 4:10 h. Vystupujeme u Galaxy hotelu, po zevrubném průzkumu cen v okolí se tady stejně ubytováváme, 100 B za noc pro oba je celkem směšná částka, jdu na net a pálit CD (2 h + 2 CD = 80 B).
30. listopadu 2005
Ve 1/4 na 8 vstávám, v 8 už mám za 70 B zase vlasy na 1 mm, v půl deváté jsem po snídani (horká ovesná kaše s vejcem) a v 9 už na songu na Ao Nang. Platím 40 B a jdu pěšky směrem na Shell Fosill Beach, za barákama stopuju, berou mě mladíci z jednoho hotelu až k vstupu. Procházím se po blocích zkamenělin mušlí starých 70 milionů let, je to jako naučná stezka, ale nikdo žádné vstupné po mně nechce. Zpět na pláž Nang jedu nadvakrát, procházím jí, pak ještě celou chráněnou pláž Nopparat Thara, je odliv, živí se tady snad milion krabíků. Do Krabi se vracím zase na korbě pick-upu, courám městem, večeřím na trhu, kupuju papáju a trs banánů, od 8 do 10 sedím na netu, na nočním trhu u hotelu si dávám ještě seafood s rýží, Jimmy se vrací když už skoro spím.
1. prosince 2005
Po snídani bereme song na Ao Nang, smlouvám to na 60 B za oba, chceme se koupat, ale už cestou začíná lehce pršet, procházíme celou pláž až na konec, na skále vidíme nějaké schůdky a stezku, vede na další pláž s rozestavěným hotelovým komplexem, vracíme se a usedáme pod strom, Jirka jde do vody, déšť přituhuje, jdeme se projít po krámkách, Jirka si kupuje CD, zpět do Krabi jedeme songem za 50 B, tady rozchod, směňuju v kurzu 1 € za 48.08 B a tradá na tržnici, oběd a do sámošky. Couračka, večeře, hoďka a půl na netu za 65 B, před spaním ještě Cornetto. 
2. prosince 2005
Budím se už v 7, prší, jdu se jen projít, chceme odjet, v 10 se vracím, balíme, bereme song na busák, celkem 30 B, akorát přestupujeme na bus do Phang Nga, ještě si rychle kupuju vařenou rýži se smaženým vajíčkem a jedemééé, je 10:55, platíme 45 B každý. Ve 12:45 už máme klíče od pokoje č. 6 v hotelu Thawisuk, 200 B, dvě postele, koupelna, ticho, klid… Ležím, relaxuju, Jirka odchází dřív, já pak zjišťuju na busáku odjezdy do Ranong. Taky se jdu podívat k budhistické jeskyni, okolí je dost zvláštní, křesťanské výjevy z pekla, hinduistické plastiky, a budhistické sošky. Ve městě véča za 35 B, net za 15 B na hodinu, Cornetto, oholit a spát.
3. prosince 2005
V osm vyrážím, Jimmy je po včerejšku utahaný. Jdu ke Sloní jeskyni, ale dovnitř jen na člunech, placené a organizované prohlídky, a navíc ne cirkulační, vysadili by mě někde na druhé straně kopce… Za městem mi zastavuje holka a bere mě na Ao Phang Nga, jdu do Mangrove Forrest, asi se platí vstupné, je to součást národního parku, ale nikdo mě nezastavuje. 2 hodiny courám sem tam po naučné stezce na mostíkách, úplně sám, fotím kraby a lezce obojživelné. Zpět do města jdu pěšky, leje, ale mám deštník, zastavuju se zase na jídlo, hoďku a půl posedávám než přejde nejsilnější déšť, pak 2 a 1/2 h na netu za 40 B, s Jirkou naproti hotelu na véču za 60 B, pak siesta s Chang beer na terase hotelu.
4. prosince 2005
Zase už v půl osmé čumím do stropu, do ulic pro něco k snědku, balíme, v 11:15 na busáku, 11:30 dle plánu příjezd busu do Ranong, odjezd až v 11:55. A helemese, na dvojce přede mnou sedí pár a mají průvodce Thajska v češtině, no nic, nebudu se vtírat. Půlhodinová přestávka v Kranburi, a v 16:00 konečná. Sice jen zastavují na kraji silnice, ale lidi vystupují, pozoruju ty dva, taky nevědí jestli vystupovat. „Asi budou muset ven i Češi“, nahazuju udičku. Čeština je překvapuje. Zjišťujeme že je fakt konečná a kýblujeme se ven. Seznamujeme se s Evou a Standou z Prahy, zorientováváme se podle jejich mapy a společnými silami nacházíme hotel Thawee, dvoulůžko za 160 B, vlastní koupelna a WC. Společně jdeme ještě na véču a na trh, jelikož má zítra Thajský král narozeniny, je tady slávy až až, tržnice obrovská. Dochází i na smažený hmyz, se Standou baštím moučné červy a kobylky.
5. prosince 2005
Vstávám už v 7, procházím městem směrem k přístavu, stopuju songa a za 10 B se nechávám odvézt až na samotný konec přístavu. To je fakt konec, fotím nákladní lodě, na nedalekém protějším břehu je už Myanma, bylo by jistě zajímavé tuto zemi navštívit, ale letos ještě ne. Procházím přístavem zpět k městu, bílého tady asi ještě neviděli, ale nikdo neobtěžuje, u vjezdu/výjezdu mi jen jeden týpek který si říká Rambo nabízí odvoz do Myanmy, s díky už odmítám. Stopuju songa zpět před hotel. Akorát vychází Jimmy, je 9:00, včera večer se Standou ještě popíjel pivko, ale na dnešek se prý na ničem nedohodli. Jdeme sami k horkým pramenům, jsou veřejně přístupné, louhuju si nohy, v různých bazénkách má voda mezi 50 – 65°C, je sirnatá, zlepšuje krevní oběh. Procházíme zbytek areálu, dávám si zajímavou kombinaci: zmrzlinu podávanou v housce a sypanou arašídama. Stopujeme pick-up k Ranong Canyon. Hmm, atrakce pro turisty, rybníček mezi skalami, půjčování lodiček, prodávání krmení pro rybky – těch je tady fakt husto, jinak nic moc. I kluci kteří nás přivezli nejsou nadšení, prej jestli chceme tak nás vezmou zpět do města. „Jo, dík, jedeme.“ Před horkými prameny míjíme Evu se Standou, necháváme si zastavit a seskakujeme. Společně procházíme sloní stezku, ještě jednou si myju nohy v lázních, cestou do města začíná fakt hustě pršet, schováváme se a dáváme oběd, 16:30 – 18:00 na netu, pak zase tržnice ale leje, kupuju si koblihy, opečenou chobotničku, rýži s mořskými plody, papáju, koláčky a plechovku piva a jdu si to sníst na hotel, zbytek zůstává a cucá pivo pod přístřeškem.
6. prosince 2005
V 8 nás Standa budí, jsme domluveni že pojedeme na Ko Chang, balíme a jdeme na loď, zjišťujeme že od východu se to zase mračí, operativně se rozhodujeme pro cestu dál na sever po souši. Jdeme na bus do Prachuapkhirikhan, jede za 5 minut, kupujeme ve stánku nějaké jídlo na cestu a vyrážíme. Je 9:00, platíme 160 B. V 15:10 nás vysazují, ale poněkud za městem. Jdeme pěšky do centra, zastavuje nám městský bus, že nás sveze, zadáčo, super! Vybíráme hotel Yuttichai, pěkné pokoje, dvojlůžko, společné sociálky, okno na ulici 160 B, do atria 170 B – to bereme a jdeme zase společně ven. Kolem fontány pod Zrcadlovou horou a dokonce i v ní blbnou makakové. Jdeme ještě na vrchol hory kde je chrám. Véča na nočním trhu.
7. prosince 2005
Příboj je dnes obzvláště divoký, pod Zrcadlovou horou se točí nějaký hippies film jakoby z Mexika, samý VW brouk a minibus. Odpoledne se vydáváme na Ao Manao, musí se přes leteckou základnu, zapisujeme se, stopujeme pick-up vojáčka který jede z fotbalového tréningu, silnice křižuje ranvej, na silnici závory jak na železničním přejezdu, bylo by určitě zajímavé vidět přistávat stíhačku. Koupačka, velké vlny, blbnu v nich jak kdysi v brazilském Itacaré. Když už se stmívá stopujeme pick-up k výjezdu ze základny a odepisujeme se. Večeříme zase na nočním trhu, posedáváme u lahváčů ve vstupní hale hotelu.
8. prosince 2005
Po ránu zase stopem na Ao Manao, v půl jedné zpátky, do hotelu, balíme, ve 13:00 check out, bágly k Evě a Standovi na pokoj, jdeme se ještě mrknout na opice k fontáně, na západ slunce se běžím podívat ze Zrcadlové hory, ale nic moc. Pak sprcha na hotelu, 19:30 – 21:00 thajská masáž, konečně si ji dopřávám, v Thajsku jsem potřetí, ale na masáž jsem si nikdy nedošel, až dnes, fajn, objednal jsem si sice hodinu, ale když masérka došla přes nohy a ruce na záda, zděsila se, „Nojo, pracuju u počítače.“, pochopila a aby masáž splnila účel, strávila se mnou o půl hodiny déle, chtěla zaplatit ale jen hodinu kterou jsem si objednal, tj. 200 B. Posedáváme zase v hale, s Jirkou se chystáme k odjezdu, pražáci ještě zůstávají.
9. prosince 2005
S dostatečným předstihem jdeme na vlakáč, kupujeme lístky na 0:40 do Bangkoku za 116 B, vlak jede přesně, loučíme se s Evou a Standou. Do 5 pospávám skroucený na čtyřce, pak už jen počumuju z okna, v 5:10 zastavujeme v Kanchanaburi, v 7:20 vystupujeme v Thonburi, na Khao San pěšky, bereme zase guesthouse C.H. II, 200 B za dvojpostelák. Volám na ambasádu jak je to s výstavou, vše OK. Během cesty mě konzulka zvala na vernisáž, která se posunula už na 2.12.2005, to jsem z pochopitelných důvodú s díky odmítl, slíbené fotky jak to vypadalo ještě neposlala. Jedem se tam tedy podívat, nejdříve bus 59, ale není to ta nejlepší volba, raději jdeme pěšky, sice to 2 hoďky šlapeme, ale kroužit nekonečně busama po městě se mi moc nechce. Thailand Cultural Centre je velký areál, výstavní sál nacházíme docela snadno. Expozice zahrnuje fotky a historické dokumenty České republiky, Maďarska a Slovenska. Za ČR vystavuju fotky z jihovýchodní Asie, co chtěli to mají, asi aby měli místní přehled o tom jak to vypadá v sousedních zemích. Všechny fotky tady nechávám, konzulka je bude půjčovat i do sousedních zemí, budou-li mít zájem. Za ČR je tady ještě jeden fotograf kterého vůbec neznám, podle jména zřejmě cizinec, ten tady má černobílé fotky české krajiny a městských zátiší. Jdeme na nákup do TESCO, metrem společnosti MRT za 30 B na Hualamphong, odtamtud busem 53 za 6 B a na hotel s nákupama, pak ještě couračka po městě, net 2 h za 60 B, a v jedenáct do pelechu.
10. prosince 2005
Po sedmé se budím, po osmé jdeme na bus 3 na trh Chatuchak, dáváme rozchod, sraz v 11:30, během dopoledne se náhodou potkáváme a přesouváme sraz na 12:00, pak jdeme ještě na nákup do sámošky v obchoďáku BigC. Do Banglamphu busem 3, večer je Jimmy trošku nervozní z nákupů a zítřejšího odletu, překonává to pivem. Já v klidu rezervuju na zítřek minibus na letiště za 50 B, baštím co mě praští přes nos a kupuju co mi padne do oka, v 0:50 zhasínám a jdu spát, Jimmy nikde.
11. prosince 2005
V 6:10 se budím, sousedi courají a bouchají dveřmi, Jirka spí. Vstávám…
…a pak už se nic zvláštního nestalo.