JV Asie / Vietnam, Laos & Thajsko

16. 10. – 12. 12. 2008

trasa cesty

přípravy
Letos to zase vypada na delsi vylet, kdyz uz jsem na te volne noze, rekl jsem si, tak at to zase jednou stoji za to, a 30. cervence rezervoval letenku. Z nakladatelstvi JOTA mi opet jako sponzorsky dar posilaji pruvodce (Vietnam, Thajsko, Bangkok), tak mohu planovat. Jeste dokupuji par podrobnejsich map Vietnamu a norim se do vln Internetu sosat dalsi informace a stahovat mapy Laosu. Jeste nejake to ockovani, pak drobnosti a muzu frcet.

16. rijna 2008
Brr, ve 4:55 zvoni budik, venku prijemnych 14 stupnu, tak se nastesti nemusim moc oblekat. Na bus jako obvykle bezim, tentokrat by bylo fakt blby kdyby mi to ujelo. Z Florence presne v 8 odjizdime smer Viden. 12:26 konecna, primo od terminalu jede ve 13:30 bus na letiste za 5 €, jedeme asi 20 minut. Do tri posedavam, nechavam si za 5 € zakuklit velky batoh a jdu se odbavit, do letadla se nesmi s tekutinami, tak neco dopijim, zbytek vylevam. V Katarskem Doha dosedame v 23:00, venku je 28 stupnu.

17. rijna 2008
Zevluju, chodim na net (zdarma), prochazim Duty free shopy a koukam co zase nakoupim az se budu vracet, trosku se prospavam a dojidam rizecek od babicky. 😉 V 7:30 odlet, cucim na blbosti Hancock a Meet Dave aby mi to lip uteklo.

Thajsko

18:40 mistniho casu a roku 2551 uz jsem v novem letisti Suvarnabhumi. Vsechno jde rychle, u zavazadel jsem mezi prvnimi. Trochu me napinaji, muj zakuklenec je az v druhem kontejneru, tak drahnou chvili cekam. Cestou ven z priletove haly mi nabizeji taxi na Hua Lamphong za 1200 B. Menim penize v kurzu 1 USD za 32,90 B a venku si kupuju jizdenku na linku AE4 (k nadrazi Hua Lamphong) za 150 B, prijizdi ve 20:25, jede nas 6, vsichni chteji k nadrazi, tak ani nejede celou linku ale rovnou tam. Letim k pokladne, spaci vozy jsou pry obsazene, tak kupuju 2. tridu do Uttaradit za 238 B, misto ve 22:00 vyjizdime az kratce pred trictvrte na jedenact, cestou si davam jen maso s vejcem a ryzi za 35 B, mam v drobnych jen 31, zbytek za me ochotne doplaci vedle sedici mladik, trochu kecame, studoval pry architekturu.

18. rijna 2008
V 7:00 lezu z vlaku, na busak se trmacim pesky, neni to daleko, bus do Nan jede v 9 (144 B), tak stejne cekam. Jen co k nastupisti prijel, tak se k nemu nahrnulo asi 20 holek, no nic, budu stat, za posledni dva dny jsem se nasedel uz dost. Jenze jde na me spani, nekolikrat vstoje usinam, z toho jednou mi upadla ruka z madla na pod ni sediciho pana, jednou jsem se navalil na pani sedici pode mnou na druhe strane atd., nastesti se asi v puli cesty par mist uvolnuje tak si sedam a neco naspavam. V Nan se orinetuju podle mapy z pruvodce, ale bohuzel je realita jina a mestem trosku bloudim, anglicky skoro nikdo neumi, nakonec me berou z jedne prodejny primo pred Nan Guest House pickupem. Chteji za jeden pokoj s dvouluzkem a spolecnymi socialkami 170 B, ale fuckt nemam ani spetku nalady jit hledat neco jineho. Odpol stiham jeste navstevu Narodniho muzea (30 B), net (15 B/hod), k veceri Phad Thai (25 B) a maly nakup v 7/11. Po sprse usinam tak rychle ze jsem nestacil na pokoji ani zhasnout.

19. rijna 2008
Rano se jdu nejdrive do cestovky FHU Travel poptat na moznost a obsazenost treku v okoli. Odpoledne pry budou mozna mit dva zajemce na jednodenni Jungle Trek, hmm tak nic, pujcim si teda motorku a neco si projedu sam, platit dva a pul tace B za trek v jednom se mi nechce, kdovi co by mi ukazali… Couram mestem, po chramech a trznicich (1 kg papaji za 5 B, 1 kg bananu 20 B), po nabrezi reky kde trenujou draci lode na vikendovou slavnost a vecer jdu zase k busaku na nudle, rikam si o porci za 30 B, davaji mi toho hromadu.

20. rijna 2008
V pul 8 se budim na budik, po zdolani papaji a nekolika bananu jdu do pujcovny motorek HONDA, chlapik se jen pta jestli mam pas a na jak dlouho ji chci, to jeste nevim a nabizim ridicak (pas z ruky jako zastavu davam nerad), bere ho a dava mi klicky, hotovo, zadne papiry apod. Jedu nejdrive do centra mesta natankovat (91 benzin za 31 B/litr), davaji mi za 100 B plnou a frcim z mesta na vychod. Projizdim se okolo Mae Charim a pak jeste dal, mezi ryzovymi policky dojizdim az ke vstupu do NP Mae Charim. V Nam Phang zacina prset a temne mraky nevesti nic dobreho. Vracim se a beru za to co to da, jednim destikem projizdim a predjizdim oblacnost az do slunecna a sucha. V Nan se zastavuju jeste u reky kde se zase trenuje, ale zveda se dost prudky vitr, tak jedu do guesthousu, davam motorku na dvorek a zacina huste prset. Neco k snedku shanim az po desti za tmy na trznici.

21. rijna 2008
Vyrazim celkem brzo, jedu nejdrive na vyhlidku u chramu nad mestem, pak uz na zapad po pekne silnici. Obcas zastavuju na vyhlidky, zastihuje me jeden prudsi destik tak zastavuju a tasim destnik. Vsimam si ze kousek ode me je v siti pavoucek jako palec s nozickama velky skoro jako ruka. Pak frcim dal az na 31. kilometr a odbocuju vlevo. Dojizdim az na konec asfaltky, a pak par kilometru jedu rozbahnenou polnackou dal. V prvni vesnici se ptam, prejel jsem a musim se vracet. Vsechna varovani a story o spatne ceste k vesnici Huay Yuak byly tedy scestne, je u pekne asfaltky, informace o teto nove silnici do Nan jeste nedorazila. Nebo zamerne odrazuji turisty od navstevy teto vesnice? Osada kmene Mabri je ve svahu nad silnicí, nuzná a špinavá. Ze školy mě přichází přivítat jedna učitelka. Po vsi mi dělá průvodkyni. Nakukuju do domků i školy, a po treti hodine uz zase tavim asfalt a pelasim do mesta. Ve trictvere na 5 vracim zablacenou motorku, platim 300 B a jdu pro dobroty na trh.

22. rijna 2008
Vstavam zase na budika abych si stihnul jeste jednou prohlednout Vat Phumin a pred devatou uz jsem na busaku s plnou polni, chtel bych busem v 9 nebo v 9:30 do Chiang Mai, ale je pry cestou nejaka demonstrace s blokadou silnice, tak jedou busy az odpoledne. Kupuju na 15:00 a jdu k holici (40 B) a courat do mesta. Ve tri vyrazime, blokada v jednom horskem sedle asi hodinu jizdy z Nan stale trva. Hodinu sedime v busu a cekame co bude dal, pustili nam zatim v TV thajsky film. Pak nas vedou k busu ktery prijel z CHM na druhou stranu sedla, potkavame se s cestujicimi kteri jedou do Nan a jdou zase do naseho busu, prochazime kolem stovek demonstrujicich v klidu sedicich na zemi. Ja si je fotim a upoutavam tim pozornost mluvciho, ktery to zrejme komentuje, protoze vsichni najednou koukaji na me a usmivaji se. Do Chiang Mai dorazime az v pul jedenacte za prudkeho deste, kaslu na tuktukare kteri me chteji k brane Tha Pae odvezt za 100 – 150 B a lezu do songto za 50 B. Nastesti uz za doznivajiciho deste prochazim ulickami a hledam kde slozit telo, primerena cena a uroven mi prijde v RAMA guesthouse, 200 B/noc s vlastni koupelnou a balkonem.

23. rijna 2008
Nic moc zajimaveho se nedeje, prochazim se po meste, jdu se podivat na pokoj v LEK gh. kde jsme bydleli pred 6 lety, ted uz je pekny, dlazba, WC misa, klimatizace, 400 B. Dal uz jen jim a pisu na web tuhle prvni davku deniku. ;o) Jdu na letiste pro Martany, kamarada Martina a Martinu. Budou v Thajsku (i mimo Evropu) poprve, trosku jim pomuzu s adaptaci. Priletaji z Bangkoku v pul sedme. Bereme taxika az pred můj gh., pronajimaji si v prvnim patre pokoj a jdeme na veceri a nocni trh.

24. rijna 2008
Jdeme k Vat Phra Sing, Martani chteji i do ZOO, bereme tuk-tuk za 50 B ktery nas veze az k pokladne, platime vstupne 120 B + 100 B na Pandy velke, jejich pavilon je jedno staveniste, na to ze je tady maji uz pet let by to tady mohlo vypadat jinak. Vidime jeste spoustu jinych zvirat (bile tygry, nosorozce, koaly, krokodyly, vsechny mozne ptaky a hady, okapi atd.), ale je to proste ZOO… Zpet do mesta jdeme pesky, cestou si davame vydatnou vecu za 30 B, vecer na Night Marketu roti s vejcem, bananem a cokoladou za 30 B, to je basta, mnam.

25. rijna 2008
Pujcujeme si motorky za 125 B/den + 50 B pojisteni, frcime na Doi Suthep, mne to teda frci rychlejc, Martani jedou ve dvou tak jsou pomalejsi. Zastavujeme u parkovist pod chramem, lidi jak na Vaclavaku, davame obidek. Pak se skrabeme asi po trista schodech k chramu, lidi a stanku jak naseto. Nahore je cedule „forigners: entry fee 30 B“, lehce me to nasira kdyz Thajci maji vstup zdarma, ale neda se nic delat, se vstupnym je to tady tak vsude, aspon ze vsechno ostatni je za stejnou cenu pro vsechny. Po vynadivani se na vyhled na Chiang Mai, prolezeni vsech viharnu a shlednuti hudebni produkce studentskeho souboru jedeme dal az k Hmongske vesnici Doi Pui. Tak to je taky ZOO, cekal jsem to, parkoviste plne obsazene, stanky s „hill tribe“ predmety a oblecenim, do postrannich ulicek vstupne (na „opium poppy“ apod.) a jine atrakce. Jedu radsi pryc a uzivam si horskou prirodu, pred mestem se jeste zastavuju u vodopadu Huai Kaew, mestem k hotelu jedu uz za tmy a uzivam si dopravni zacpu plnymi dousky, ale bavi me to predjizdeni aut atd.

26. rijna 2008
Rano vracim motorku, nikam se mi nechce, chci koupit pohledy a nekde v parku je napsat a v klidu relaxovat. V prodejne knih a casopisu BOOKAZINE kupuju pohledy a ukecana prodavacka si chce procvicovat anglictinu, umi ji lip nez ja, tak machruje. V jednu jdeme s jeji kamaradkou z Kalifornie na obed, pak vysedavame v Koktejl baru nez prejde dalsi prudky destik, davame rozchod. Prochazim se po Nedelnim trhu a jdu na veceri. V osm se podle dohody schazim u netu u hotelu s Martanama a jdeme na trh ochutnavat dobroty.

27. rijna 2008
Martin vraci motorku, bereme tuk-tuk na autobusak, v 10:15 nam tesne ujel bus to Sukhothai, jedeme dalsim v 12:00 za 249 B, v pul seste jsme v cili. Potreti uz tady v River House spat nebudu, vybirame T.R. guest house, mam pekny pokoj s koupelnou za 150 B. Jdeme na veceri a vsichni tri na masaz (klasicka thajska, 60 minut za 200 B).

28. rijna 2008
Do stare Sukhothaje bereme songa za 15 B, pujcujeme si kola za 25 B, platime vstupne (40 B centralni zona, 150 B komplet, 10 B kolo) a jezdime mezi ruinami. Obcas se potkame a v 5 se schazime na Vat Mahathat kvuli foceni zapadu slunce, ale trochu se zatahlo, tak vracime kola a do noveho mesta jedeme stopem na korbe pickupu.

29. rijna 2008
Na snidani jdeme do 7/11, davam si burgera za 20 B a furu zeleniny, ale nic moc na zasyceni. Na busak jedeme songem, cekame do 11 na aircon bus (127 B), obed si bereme s sebou do busu. V Lom Sak jsme v pul treti, dal nam to jede v sest, tak courame a jime. V sest kupujeme listky za 95 B do Phu Rua, pohodlny bus, kdo by rekl ze jezdi primy bus Bangkok – Phu Rua… Na konecne nas bus jeste kousek popovazi k nejblizsimu guesthousu (hned za pumpou PTT). Nic v latince tady neni, ale ze tmy nam vybiha naproti pani domaci a nabizi nam dvojpatrovou chatku, z 800 ji stahuju na 400 B. Martani jdou popijet k sousedum kteri sedi na terase u sve chatky, ja planuju cestu.

30. rijna 2008
Jdeme zase na snidani do 7/11 (je na te pumpe PTT, pivo ani jine alkoholicke napoje tady nemaji), zase prsi, jdu do chatky pro zapomenuteho pruvodce, pani domaci nam nabizi odvoz k navstevnickemu centru, tak to bereme, cestou platime vstupne 200 B. Jdeme hned k vodopadu Huai Phai, pak smerem k Navstevnickemu centru 2 okolo dalsich pereji a vodopadu, tam obedvame. Musel jsem sice napodobovat zvirata jejichz maso jsme do polevky chteli, ale dohodli jsme se. Jdeme jeste pesky na Lannoi Cliff a na vrchol Phu Rua (1365 m n.m.). Zpatky nas berou stopem studenti vysoke skoly kteri tady maji nejakou staz. Na trznici si davam smazene nudle s vejcem (20 B), omeletu s vejcem a kondenzovanym mlekem (13 B) a jeste vafli s rozinkama (10 B).

31. rijna 2008
Martani jdou na snidani zase do 7/11, ja uz nemam chut na tu smes cehosi s masem mezi nadychanou bagetkou cehoz se moc nenajim, a jdu na trznici na ryzovou kasi s vejcem, masem a zazvorem za 30 B. Balime a do pul 12 cekame na bus, za 50 B jsme za hodinu v Loei, jedme dal za 98 B do Udon Thani, ve ctyri vystupujeme a bereme songa na vlakove nadrazi, Martani chtej zjistit kdy jim to jede na jih. Pry denne jen v 5:50 (chteji vystoupit primo v Pak Chong, poradil jsem jim navstevu NP Khao Yai), ale rozhoduji se, ze pojedou se mnou zitra jeste do Nong Khai, hledame ubytko, pres drahe nebo hnusne objevujeme Sritrakran Hotel, neni to tak hrozne, nakonec jsme vsichni tri na dvouluzaku s klimatizaci a koupelnou za 340 B, ja teda budu spat na zemi. Jdeme na veceri na trznici a na pivko, prihnalo se k nam asi 7 hostesek, kazda doporucovala jeden druh piva urcite znacky a byla k tomu nalezite oblecena podle loga pivovaru a firemnich barev. Bez ohledu na jejich doporucovani si davame Chang, obsluha nam i doleva do sklenicek, nakonec platime 50 B za lahvinku, cekali jsme za ty sluzby vyssi cenu.

1. listopadu 2008
Vstavame v 7, balime a jdeme naproti do 7/11 pro snidani, venku kolem projel bus do Nong Khai, tak jdeme na busak za rohem, tam uz stoji dalsi dva, lezeme do toho prvniho, v 7:50 uz platime 50 B a jedeme na sever. V 9 bereme tuk-tuk k Mut Mee G.H., delam pruzkum cen a kvality i v okoli, ale vracime se. Ja si beru jednoluzak za 140 B a fajnovky double s klimou a koupelnou za 500 B. Courame po trznici, Martani jdou pro info na vlakove nadrazi, ja jdu na nabrezi Mekongu, na Chinese Dragon Festival, na net a v pul desate jsem zpet v Mut Mee. Martani tam sedi se Svedkou a Norem, ktere potkali pri vyletu na lodi. V jedenact se vsichni rozchazime, Martani jedou rano v 6 pryc.

2. listopadu 2008
Budim se uz kolem sedme, rozhoduju se pro odjezd do Laosu, balim si a jdu na recepci oznamit check out. V 9 beru za 40 B tuk-tuk k hranici. Po vyrizeni formalit platim 20 B za bus pres most na Laoskou stranu.

Laos

Vyplnuju imigracni papiry a zadost o ‚visa on arrival‘, platim 30 USD + 1 USD za to ze je nedele. Ve fronte se davam do reci s Holandanem za mnou, myslel jsem ze ma svoji karu a ze by me mohli vzit, ale ma s rodinou pronajaty mikrobus, i tak me s sebou vezmou. Super, jinak by taxik do Vientiane stal minimalne 200 B. Po obdrzeni pasu s vizem jdu jeste zaplatit jakysi vstupni poplatek 25 B a sedam do pohodlneho mikrobusu na misto spolujezdce, vpravo, tady v Laosu se zase jezdi jako u nas. Vysazuji me kousek od nabrezi. Prochazim nekolik guesthousu, beru Naphavong za 70.000 kipu na dve noci a jdu do ulic.

3. listopadu 2008
Do deseti huste prsi, tak si ctu na pokoji o Vietnamu, pak vyrazim k chramum Hay Sok, Ong Teu, Si Saket, okolo Prezidentskeho palace a pres branu Patu Xay ke stupe Dam.

4. listopadu 2008
Je na case vypadnout do prirody, balim, snidam u Vat Ing Peng, menim drobne dolary na statisice, obedvam jeste vybornou ryzi s hovezim a papajovy sejk a v pul jedne beru tuk-tuk za 5.000 na busak Talat Sao, za chvili uz sedim v busiku na Severni autobusak (3.000 K), cekame 20 minut, objizdime autobusak za neustaleho troubeni a ridicova pokrikovani „Saitai, Saitai!“, pak uz se courame mestem k severu. Na dalsim autobusaku akorat prestupuju do busu do Pak Xane a za pet minut uz se zase vezu (30.000 K). Za 2 a pul hodiny vystupuju, nachazim jen BK g.h., tak mi nic jineho nezbyva (50.000 K/noc). Jdu do sousedni jidelny na veceri, smazena ryze s veprovym a vejcem za 12.000 a Lao pivko za 8.000 K.

5. listopadu 2008
Rano je obloha vymetena do modra, mam takovou radost ze ani u sousedu nesnidam a hned jdu k hlavni silnici na bus, v pul osme uz jedu primo do Na Hin (50.000 K), prochazim celou vesnici, kotvim v Saysouphon gh. (35.000 K/noc) a jdu hned na obed. Pak lehkym krokem pralesem k vodopadu Nam Sanam. Cestou zpet me chyta prudky odpoledni destik, ale mam destnik tak me to moc nevadi.

6. listopadu 2008
Fotim v lese motyly, na druhou hodinu odpoledni jdu k trznici na songa, uz tady stoji, presne ve dve vyrazime, jenze jeste krokem projizdime pulku vesnice, nabirame dalsi lidi, u pumpy benzin do kanystru, na strechu se naklada nejaky stavebni material, jeste barely vody a pomalu vyrazime do vesnice Kong Lo. Pristoupila i Svycarka Lisa, ve vsi pak hledame ubytko spolu, pres jednu nabidku „home stay“ (jen na verande, bez moskytiery apod.) se vracime k Saly g.h., maji akorat dva pokojiky, tak bereme kazdy jeden (50.000 za osobu, vcetne snidane a vecere), dvouluzko, koupelna je spolecna, sprchou je pry barel vody z reky, no nic, tady jsme vetsi komfort ani necekali. Jdeme na pivko k baru u silnice a v sedm na veceri do domku naproti guesthousu.

7. listopadu 2008
Vstavam na budik v pul seste na vychod slunce, ale okolo jsou hory, tak jen fotim usti jeskyne a na sedmou jdu na snidani. Pak jdu k jeskyni s Lisou, chvili cekam jestli neprijdou 2 zajemci o plavbu jeskyni, za clun se plati 100.000 K, tak na to nechci byt sam. Odpoledne ma prijet Lizin kamarad, tak to necham na zitra a jdu se projit po okoli a po vsi, a ulovit par obrazku. V pet prijizdi ten kamarad, Kanadan Marc, ubytovava se v pokoji u Lisy, pak kecame, vecerime a hrajeme karty.

Kong Lo, klenot Laosu – článeček v časopisu Lidé a Země 03/2009, str. 16

8. listopadu 2008
Jdeme k jeskyni hned po snidani, delime se o poplatek za lod a jeste kazdy platime 5.000 K vstupne. Prvnich asi trista metru je strop docela nizky, asi 5 m, pak uz je to od 20 do 100 metru a sirka prumerne 30, docela fajn zazitek, 7,5 km naproste tmy, jen svetla jeskynarskych celovek pruvodcu. Jednou zastavujeme na prochazku po stalaktitech, stalagmitech a stalagnatech, prekonavame par pereji a vyjizdime na druhe strane kde reka Hin Boun vteka do jeskyne. Na par minut zastavujeme na brehu, ale neni tady krome okolnich kopcu nic videt. Cesta zpet po proudu uz je rychlejsi, na perejich ani nevystupujeme z lodky. Asi po dvou a pul hodinach od prvniho nastoupeni do lodky vystupujeme u zapadniho usti jeskyne a jdeme do vsi. Cestou nam nabizeji odvoz do Na Hin za 200.000 i za 100.000, nastesti to i pro ty dva je hodne, jdeme na nudlovou polevku do Salyho restaurace a cekame v baru u silnice na neco motoroveho. Po par marnych pokusech stopujeme pickup Nahinske hydroelektrarny, bere nas jen do Nap Huak, tam zase chvili stopujeme a posedvame v jednom obchudku, pak jede kolem zase typek z elektrarny, tak nas bere az do Na Hin. Po peti minutach jede kolem song do Vieng Kham, chce standardnich 25.000, s radosti nastupujeme a jeste nam zastavuje u vyhlidky Phu Phou Man. V pet uz cekame ve Vieng Kham na bus, za deset minut prizdi spoj az do Paxe, Marc a Lisa si za 90.000 kupuji listky az tam, ja jen do Tha Khek za 35.000 K. V sedm uz presedam na tuk-tuk a nechavam se vysadit u Tha Khek Travel Lodge, maji dormitory za 25.000 tak to beru, jdu jeste do ulic pro neco k snedku a brzy usinam, ani nevim kdy ostatni 4 lidi prisli na pokoj…

9. listopadu 2008
Jdu najit smenarnu, ale je nedele, tak se spokojuju s bankomatem. V jedne restauraci maji jidelni listek v anglictine, ukazuju na smazene nudle s hovezim, prinesli mi nudlovou polevku s veprovym, no nic, aspon doplnim tekutiny. 🙂 Vracim se pro bagl, jdu na mistni busak kde uz pomalu odjizdi song do Savannakhet (30.000 K), za 2 hodiny po 120 km vystupuju a jdu mestem hledat ubytko, par guesthousu z pruvodce uz zrusili, kotvim az v Xayamungkhun, usmlouvavam pokoj s teplou sprchou na 40.000/noc a jdu do mesta doplnit kalorie a tekutiny. V sest fotim zapad slunce nad Mekongem a pak uz sedim u netu za 4.000 za hodinu.

10. listopadu 2008
Mam prohlidkovy den, obchazim chramy Xayamungkhun a Xayaphum, v kazdem se minimalne zastavuji na pokec s novicema, radi si protrenovavaji anglictinu, ale vsichni pouzivaji skoro stejne otazky, napr. Odkud jses? Jak dlouho jsi v Laosu? Jak se ti tady libi? Cestujes sam? Jsi zenaty? atp. Jdu i do Muzea dinosauru (5.000 K, pekna ale malinka expozice, druha cast je v necem jako garaz, na nektere exponaty stare desitky milionu let si muzete sahnout). Zjistuju v Informacni kancelari moznost navstevy chranenych oblasti na vychode a na autobusaku dopravu do Phin nebo Xepong. Vecer ochutnavam mistni specialitu, drink Nam Phark Nock z kokosove vody a bylinek, zajimava osvezujici chut (5.000 K). Davam budika na 6:15 abych chytil nejaky ten busik do pralesa.

11. listopadu 2008
Budim se ve tri rano a za zvuku bubnu z Vat Xayamungkhun vypinam budik, rano se mi nikam nechce, ordinuju si relaxaci. Budim se v 7, cely den se batolim po meste a decentne slavim svuj svatek obzerstvim. 😉

12. listopadu 2008
Jdu k sousedum na nudlovou polevku a balim, na ulici beru hned tuk-tuka, presvedcuju ho ze 5.000 je dobra cena pro oba a nasedam. Na busaku kupuju mistenku do VIP busu za 110.000 primo do Hue a nastupuju, docela vyklimatizovanej bus, oblekam bundu a natahuju ponozky. Silnice na hranice je hrozna, sama dira. Pri vystupu z Laosu se plati jakysi poplatek 1 USD, sice neni vikend, ale neco po pul treti, takze se plati zrejme „prescas“.

Vietnam

článek o zážitcích z Vietnamu jsem publikoval v magazínu ČiliChili 8/2009, str. 46-49

Do Vietnamu vstupujeme cca ve tri odpoledne, sjizdime z krasnych hor do nizin, zbytek cesty se vlece, vsude omezena rychlost na 40 a ridic ji dodrzuje, jinak provoz desnej jako v Laosu, ale asi stokrat vic ucastniku provozu. V Hue jsme az v sest vecer, takze za tmy, hned se na vsechny vystupujici sesypavaji mototaxikari jak vosy na pivo. Rychle jim davam najevo ze s baglama na motorku nesednu, ani nikdo s cizincu, tak jen tise prihlizeji jak si domlouvame taxika. Za 4 dolary nas vsechny vezme k hotelum na ulici Nguyen Tri Phuong. Kazdy si vybirame jiny hotel, ja Ngoc Binh, usmlouvavam je na 4 dolary za pokojik s TV, teplou sprchou a vanou. Jdu do blizke predrazene restaurace na vecu, daleko se mi courat nechce, ryze s krevetami za 30.000 Đ a papajovy sejk sa 12.000 Đ, jeste ze mam 60.000 Đ od znamych Vietnamcu z domova…

13. listopadu 2008
Jdu nejdrive do nejblizsi banky, za dolar je 16.935 Đ, takze tisic dongu je koruna a neco, uz je ze me zase milionar. ;o) Cestou kupuju nejake susenky a vodu, a hrnu se k pevnosti. Prohlizim si nejdrive vlajkovou vez z roku 1807 a posvatna bronzova dela z pocatku devatenacteho stoleti. V pokladne pod branou Ngo Mon platim vstupne 55.000 Đ do Cisarskeho mesta a zacinam prohlidkou brany z roku 1833. Mezi jezirky a mytickymi kyliny prochazim k palaci Thai Hoa (Nejvyssiho souladu) v nemz se nachazi cisarsky trun. Dal pres Nadvori velkych pozdravu k Levemu a Pravemu domu, ctenarskemu pavilonu Thai Binh a vychazim z Cisarskeho mesta do ulic pevnosti. Jdu kolem brany Hien Nhon a pres Ngo Mon se za hradby zase vracim. Valim se k Mieu Hien a prohlizim si urny s ostatky skoro vsech cisaru dynastie Nguyen, dale Pavilon vecne cistoty, Hien Lam Cac, a nekolikatunove bronzove nadoby na nadvori mezi nimi. Vecer si v restauraci You & Me davam ryzi s tofu (15.000 Đ), pivko Huda (10.000) a bananovou omeletu posypanou kakaem a prazenymi sezamovymi seminky (10.000), mnam. Domlouvam si i tour s majitelem restaurace panem Trungem po okoli mesta za 6 dolaru.

14. listopadu 2008
Boure nad jiznim Vietnamem prinesla dest i sem, jdu k panu Trungovi do restaurace aspon na snidani, nudlovou polevku s hovezim, ale na zadnou prohlidku se mi v desti nechce. Kupuju pohledy a znamky, jdu do supermarketu a couram a couram…

15. listopadu 2008
Sice neprsi, ale slunce videt neni, zmizim uz do Hoi An. Na ulici beru cyklotaxi na busak An Cuu, kdyz uz potreti zatacime doprava, rikam tomu paku at zastavi, mele neco o hotelu An Phu, dela blbyho, ale uz ho neposloucham, behem par desitek minut jsem na busaku pesky. V 9:45 jede bus do Da Nang, fajn, tak tam prestoupim. Platim v busu 38.000 Đ (meli to napsane u vstupnich dveri busu), pruvodci slysel ze se ptam na Hoi An, tak mi nabizi jizdenku az tam za 100.000, magor, asi nekde upadl na hlavu… V Da Nang jsme v 11:45 a v poledne jedu uz dal, zase se courame mestem, z puvodnich peti lidi na busaku se naplnil cely autobus. Tahle pruvodci na me taky zkousi vyssi jizdne, ale cist umim, zase meli cenu vylepenou u dveri, ja ti dam dolar, tuuudle, tady mas 10.000 Đ! 🙂 Na busaku v Hoi An se na me lepi mototaxikar, par uz jsem jich dneska poslal nekam, tenhle taky vypada ze trpi samomluvou, vubec si ho nevsimam ale furt drmoli neco o pomoci a ze do mesta to je tri kilometry. Dalsi vtipalek. 😀 Za par minut uz jsem pesky v ulickach plnych hotelu, koncim v Minh Quang, smlouvam to i tak na predrazenych 120.000 za noc (zase tepla sprcha a televize na pokoji, net u recepce zdarma), ale tady v tom meste se pokoj pod 8 dolaru shani velmi tezko. Jdu do ulicek historickeho jadra (v UNESCO od r. 1999), na trznici, k rece, k Japonskemu mostu atd. Vecer si davam mistni specialitu „banh bao“ = bila ruze – smes krevet a sojovych vyhonku v testicku z maniokove mouky posypane osmazenou cibulkou, mnam!

16. listopadu 2008
Brzy rano uz couram v ulickach a po trznici, hmm, ta vune na rybim trhu… Couram ulickama a docela se nudim, tak jim, davam si mimo jine nudlovou polevku s krepelcimi vajicky, smazene banany obalovane v maniokove mouce s cukrem a kokosem, atd. Vecer cekam na zapad slunce na nabrezi.

17. listopadu 2008
Balim a jdu na busak pesky, uz vim ze je to fakt kousek. Cestou se zastavuju zase na nudle s vajickama s houskou (tady se tomu teda rika „bread“, chleba asi neznaji; 10.000 + 2.000). Do prave odjizdejiciho busu do Da Nang nastupuju za jizdy. Pruvodci jde nejdrive ke mne (znamy trik abych nevidel u spolucestujicich kolik plati), chce dvacet tisic. „Sem jsem prijel za 10, tak tady je mas!“, po dvou nesmelych vyzvach to vzdava. V Da Nang shanim neco do Donh Hoi, ale pry to jede az v pul treti, na to ze cesta bude trvat pres 6 hodin, tak bych tam prijel kdovi kdy vecer. Rozhoduju se pro Hue, tam uvidim co dal. Stoji tady nejaky dost „ordinary bus“, ridic chce 50.000, rikam ze 30, chce 40, neustupuju, sem jsem prijel lepsim busem za 38, ustupuje on. Za chvili vyrazime hlemyzdim tempem a se zasavkama na sever. Pruvodci chce 100.000, asi nevedel jak jsem se s ridicem dohodl. Davam mu do ruky tricet tisic a nevsimam si ho, cumi jak vyorana mys, vola neco na ridice a odchazi dal, mozna ze i tak jsem je preplatil, ale asi ne o moc. 😉 V Hue jsme kolem jedne, valim si to pesky do centra. Tentokrat do jine oblasti hotelu, blize k ulici Le Loi a Rece vuni. V jedne odbocce po par pokusech objevuju Thanh Thuy g.h., 50.000 Đ za pokoj s TV a sdilenou koupelnou, beru to a jdu do mesta. Zase za hradby a do Cisarskeho mesta.

článek o Císařském městě v Hue jsem publikoval na serveru Hedvábná stezka

18. listopadu 2008
V hotelu snidam vajecnou omeletu s „chlebem“ a vietnamsky caj (10.000 + 5.000). Jdu se jeste jednou projit kolem hradeb, ale do Cisarskeho mesta uz dalsi vstupne platit nechci, navic je docela hnusne, tak jen tak couram. (Nojo, nekdy nemam naladu se rozepisovat, omlouvam se, zitra se polepsim…)

19. listopadu 2008
Pocasi zase nic moc, shanim jidlo, hledam info na netu, dopisuju online denik a sleduju TV. Taky tady maji „Milionare“ (nejvyssi vyhra 120.000.000 Đ) a „Nic nez pravda“, pochopitelne vsude telenovely.

20. listopadu 2008
Jdu k panu Trungovi na polevku, do CO.OP Martu pro obed do krabicky a v pul 10 vyrazim pesky k vlakaci, listek do Dong Hoi ve tride ‚AC hard seat‘ stoji 50.000, vlak jede presne (11:45 – 14:50) a celkem pohoda, rozhodne lepsi nez jet busem. V Dong Hoi si lehce nabiham kdyz odmitam mototaxi k hotelu. Je to fakt docela dalka, par kilometru, kotvim v Son Song za 70.000 (v koupelne jen studena voda a v TV jen 4 vietnamske programy, ale dostavam na pokoj termosku s horkou vodou, hrnky a sypany caj na pokoji jsou, tak si delam cajovy dychanek. 🙂

21. listopadu 2008
Bookuju si letenku na 7. prosince z Hanoje do Bangkoku, nakupuju neco k snedku na cestu a shanim nejaky odvoz do Phong Nha, nabidky mototaxikaru srazim z 200 na 150 tis., ale furt to neni nic moc na jednu cestu tam, nastesti potkavam nejaky maly autobusak, bus do Phong Nha uz tady stoji a za 25.000 me tam zavezou. Hura! Jede az ve dve, tak jdu na blizkou trznici na obed. Obednavam si ryzi s olihni a tofu (15.000), po snedeni polevky mi prinasi jeste jednu, odmitam, kdyz jsem snedl pulku jidla, prinesla mi sberacku na slano smazenych arasidu s rybickma a jeste nejakou zeleninu, fakt hromada a dobrota, ale jestli se po tohle vsem nepos… (Pozn. Nic neprijemneho se nestalo. 🙂 Bus vyjizdi presne, zase se docela courame, v pul 4 vystupuju a ve trictvrte uz bydlim. Vzal jsem prvni hotel do ktereho jsem vesel, Phuong Nam, ze 150 jsem to sklepal na 50 tis., vlastni tepla sprcha a TV.

22. listopadu 2008
V 8 uz sedim v informacni kancelari a cekam na nekoho ke komu bych se pridal na vylet na lodi, 200 tisic za lod pro 14 lidi fakt sam platit nechci. :o) Kecam zatim s pruvodcema a prohlizim si mapy a modely parku. V pul desate prijizdi bus, davam jim podil 20.000, kupuju vstupenku do jeskyne Phong Nha a jeste jedne a sedam s nima na lod. Plujeme asi 5 km, ale jeskyne je po rece nesplavna, hladina reky je moc vysoko, vystupujeme a jeskyni si prohlizime jen pesky, i to ale staci. Mega velky a pekny utvary, sice ruznobarevne kycovite nasviceny, ale aspon je to zajimavy. V pul jedne uz jsme zpet ve vesnici. Ptam se na peti mistech jestli se da pujcit kolo, prej neda, motorka jen za 300.000, ale na to ze je docela hnusne se mi tolik penez za plasicku zvere davat nechce. Z tezkym srdcem se rozhoduju pro navrat do mesta. Pruvodci rikali ze ve ctyri po smene muzu za 20.000 s nima jet, balim a mavam na bus na ulici. Po 100 metrech ale zastavujeme a jde se na slavnostni otevreni hotelu jejich kamarada, pripravil takovy maly rautik. Jsem taky pozvan, uzobavam veprove a kureci, ryzi a pateho panaka vodky uz odmitam. Na konec to zaplacavam sladkou ryzovou kasi. V pet konecne pokracujeme, vysazuji me u vlakoveho nadrazi, kupuju ‚hard bed‘ za 260.000 do Ninh Binh a jdu zabit cas na net (3.000 Đ/hod.) a na veceri. Vlak vyjizdi presne, v 22:47, usinam chvilku potom.

23. listopadu 2008
Budim se kolem pul seste, presne podle jizdniho radu v 7:12 jsme v Ninh Binh, valim se ke guesthousu Thanh Thuy, dohaduju si pokoj za 50.000 a couram mestem. Nikam dal se mi dnes nechce, casu mam dost, prohlidku po okoli necham na zitrek. Vecerim v podniku kde visi ceske plakaty, zjistuju ze majitel byl 6 let v Cechach a v roce 1989 se vratil, trosku si cestinu jeste pamatuje tak si strucne povidame.

24. listopadu 2008
Udelalo se hezky, nechavam si na ulici oholit hlavu za 20 tis. a v 10 jdu na bus, za 13 tis. do Nho Quan. Mototaxikarskymi zlatokopy se to tady jen hemzi, za odvoz do ustredi parku chteji 150 tisic, vysmivam se jim, jeden me pronasleduje a otravuje, nakonec na mych 30.000 pristupuje. V poledne jsem v navstevnickem centru parku Cuc Phuong, dostavam pekny pokojik za 85.000, socialky jsou v samostatne stavbe pristupne pres mostik, fakt romantika, okolo prales a klid. Ve dve jdu do Zachranne stanice pro opice (10.000). Po veceri (smazene nudle s veprovym a houbami, 35.000) si vyzvedavam horkou vodu na caj a delam si zase cajovy dychanek.

25. listopadu 2008
Jdu do jidelny na nudlovou polevku s hovezim za dvacet, balim, platim vstupne do parku a vybiram kolo s minimem zavad (5$ na den, na dva dny to mam za 7$). Balim si do maleho batohu veci na dva dny, velky nechavam na recepci parku a vyrazim po silnicce do hloubi pralesa. V pohodovem tempu, s cetnymi zastavkami na foceni a s prochazkou k „big tree“ mi cesta trva asi tri hodiny. V osmnact kilometru vzdalene stanici Bong uz me ocekavaji, dostavam obycejny pokojik za 85.000 v budove asi 300 metru vzdalene a hned vyrazim do pralesa. Vybiram si stezku k „ancient tree“. Ve ctyri jsem zpatky a na terase ubytovny kecam s parem z Kalifornie, typek byl kdysi v Ceskem Krumlove a do Prahy jel autem, to byl pry desny zazitek, ale ted po zkusenostech z Asie uznava ze to byl jeste klidny provoz. V jidelne davam k veceri smazenou ryzi s hovezim za 40 a naprostou tmou jdu zpet (celovka se tady fakt hodi).

26. listopadu 2008
Moc se mi z pelechu nechce, je docela chladno, ale v pul sedme jdu pomalu na snidani, pak si davam pesi okruh kolem „Palace cave“. Cestou vidim hlavne spoustu hmyzu, veverky, nejake ptaky, ale opice zadne.

27. listopadu 2008
Vstavam v sest a pred pul 7 uz zase sedim na kole a jedu zpatky, to mi netrva ani dve hodiny. U vstupni brany vse platim, v devet uz sedim v busu ktery jede od brany do Nho Quan za 10.000 (pokracuje az do Hanoje), tam mi za minutu jede busik do Ninh Binh, pruvodcimu davam rovnou 13.000, nechci aby se ztrapnoval zadosti o vyssi castku. Jdu do Queen g.h. a smlouvam moc pekny pokojik na 120.000 za dve noci, hned si u nich davam obed. Jdu na bus a jedu k odbocce k Van Long, odtamtud je to jeste asi 2 km po klidne silnici. Platim 40.000 za clun a 15.000 vstupne a ve dve sedim sam v clunu. Plujeme po klidne a ciste vode mezi peknymi krasovymi kopci, teto oblasti se rika „Suchozemska Halong“, podle zatoky na pobrezi severniho Vietnamu se stovkami krasovych kopecku v mori.

28. listopadu 2008
Jdu na nadrazi koupit na zitrek mistenku do vlaku do Ha Noi, za padesat tisic se stavam majitelem mistenky v tride ‚aircondition soft seat‘ a v 8 uz sedim na kole do Tam Coc. Do mestecka se plati vstupne (kdyz vas straznik chyti) 30.000, dalsich 60.000 by bylo za projizdku lodkou po rece, ale na necem podobnem jsem byl vcera, tak se jen projizdim mezi kopecky a kocham se, uzivam si ten klid a cisty vzduch. Navstevuju chram Thai Vi a pagodu Bich Dong, cestou se zastavuju na veceri a pivko zase u pana Hanh Nguyena.

29. listopadu 2008
V 6:20 budicek, balim, platim a mazu na vlak. Jede zase na minutu presne. Ha Noi se mi hned zalibila, siroke ulice a spousta stromu. Plahocim se az do Thu Giang gh, dohaduju se na 50.000 za noc a v pul 11 uz podnikam prvni obchuzku po okoli, kolem Den Ngoc Son a ulickami Stareho mesta. Ve dve cekam pred hotelem na Donga, bratrance kamarada z Boleslavi. Na motorce (bez povinnych prileb) jedeme na okraj mesta do jeho domu, manzelka je pracovne v Saigonu a dcera ve skole. Ukazuje mi dum a fotky z Cech. Zpet do centra jedeme autem, jdeme na veceri a dve pivka (25. + 2x 6.000). Vecer se v baru ‚Hair of the dog‘ schazim s partou Cechu kteri tady studuji vietnamstinu, povidame si o Vietnamu a Vietnamcich, jidle, smlouvani, atd.

30. listopadu 2008
Snidam polevku z ryb a vajec s bagetou, a prochazim kolem jezirka Kiem, Zelvi veze, a pres most Huc na ostruvek do chramu Ngoc Son. Pak na trznice Dong Kuan a Hang Da. Na veceri jdu tam kde jsme byli vcera s Dongem, ale v menu maji jidla az kolem 50. – 70.000! S pomoci anglicky mluvici kamaradky jedne cisnice si po dlouhem dohadovani domlouvam stejne slozeni a cenu, moc se jim nechtelo, bilej prece nemuze platit tak malo jako mistni… Vecer u netu potkavam Cecha, kecame o situaci v Bangkoku (demonstrace proti vlade a blokada letist), pak jdu k nim na pokoj, pijeme vino a povidame si o Laosu a Vietnamu.

1. prosince 2008
Na snidani jako vcera, pred polednem se schazim s klukama a jdeme na pivko, casto se dava k pivu miska syrove podzemnice olejne (po uprazeni se tomu u nas rika arasidy 😉 ), courame a courame. Na veceri jdu uz zase sam, zase jako vcera, delaji ze nevedi o co jde, bud jsou blbi nebo delaji blbe, opet musi najit nekoho kdo jim znovu prelozi ze chci to same jako vcera a predevcirem, tentokrat mi ale uctuji i tu podzemnici, trikrat jsem to neplatil, tak nevim proc bych mel ted. Beru uctenku a skrtam tu polozku, cisnice mi vraci jak ma, uz sem nepujdu…

2. prosince 2008
V 8 uz jsem u Chramu literatury (vstupne 5.000), na nadvori je nejaka skolni slavnost, prohlizim si sochu Konfucia, vyznamnych cisaru a kamene stely doktorantu. V 11 jsem zpatky v hotelu, beru plavky a jdu k bazenu do hotelu Army (poplatek 60.000), mam tady sraz s klukama. Ve ctyri jedeme taxikem ke kancelari Air Asia, kluci prebukovavaji let na nedeli, ten na pozitri uz jim zrusili, ja jeste nemuzu delat nic, muj let jeste nebyl oficialne zrusen, mam letet v nedeli sedmeho, tak uvidim… Pak posedavame na Bia Hoi Corner a popijime ctyrdecky toceneho piva za 3.000 (něco málo přes tři koruny!), kluci jedou na vsem co se sype a kouri…

3. prosince 2008
Zase se budim brzy a v pul 9 uz jsem u pagody Tran Quoc na ostruvku v Zapadnim jezere, dominantou ostruvku je ale cihlova stupa z roku 2003. Cestou zpatky se zastavuju u Ho Ci Minova mauzolea. Odpol si kupuju vstupenku na predstaveni vodnich loutek na zitrejsi vecer (60.000) a couram ulickama. Vecer na Bia Hoi Corner potkavama kluky, tak do sebe zase par sklenicek posilam.

4. prosince 2008
V osm uz jedu busem c. 47 do Bat Trang (3.000), vesnicky kde se jiz po staleti vyrabi keramika. V poledne jedu zpatky do Hanoje a jdu rovnou do kancelare Air Asia, prisla mi totiz sms o zruseni letu. Prebukovavam to na pondeli v 9:15. Na pul osmou jdu do divadla, extra se plati jeste poplatek za foceni (15.000) nebo za filmovani (60.000). V 20:00 se zacina uvodnim slovem o historii a vzniku tradice i v anglictine, pak uz je predstaveni ve vietnamstine, ale i tak je docela vtipne, takova groteska, deset minut pred devatou konec. Jdu pres Ta Hien, ale kluky nikde nevidim, vsude plno, jdu spat.

článek o vodním loutkářství a návštěvě divadla jsem publikoval na serveru Hedvábná stezka

5. prosince 2008
Jen courám městem, nakupuju, jím a hledám nějaké info na netu. (Nojo, co tady mám furt psát, a zajímá to vůbec někoho? 🙂

článek o dopravě a dalších úkazech v ulicích Hanoje jsem publikoval na serveru Hedvábná stezka

6. prosince 2008
V 8 ráno už jsem u „Mural Hanoi“, metr vysoké zídky podél magistrály Yen Phu, kterou místní i zahraniční umělci zdobí obkladačkami. Pak si jdu prohlédnout most který nezapře že ho má na svědomí pan Eiffel. Navečer jdu s Dongem na kafe, polévku, pivo, kafe…

článek o Hanojské Keramické cestě jsem publikoval v časopisu Lidé a Země 03/2009, str. 90-91

7. prosince 2008
Nechci se opakovat, viz. 5.12. 🙂 Večer balím.

8. prosince 2008
Zase mě chtěli natáhnout, tentokrát při placení hotelu o pár stovek, ale uhádal jsem to, vyhrožovali dokonce že zavolají policii, to už znám… 🙂 V půl desáté mě vyzvedává Dong a veze mě na letiště. Za 50 tisíc balím bágl do igelitu, v 10:50 check in, v 12:20 boarding time, 12:40 ve vzduchu, místa dost, letí nás jen 68

Thajsko

14:20 přistáváme, podlaha je čistá jako při startu, nojo, když lidem nedáte nic zadarmo tak nenadělají takový bordel… Po vyřízení ‚visa on arrival‘ za 1000 B jdu pro zakuklence a na bus AE2. Ubytovávám se na ulici Ram Bhuttri za 120 B a natěšen vyrážím do ulic na oblíbené pochoutky, Phad Thai, banánovou omeletu a mango shake.

9. prosince 2008
Ve dvě ráno vím že experimentovat s ubytováním nebyl dobrý nápad, usínat s houseparty pod okny se mi moc nedaří. V sedm ráno jdu na Klang Neua, v osvědčeném guesthousu Nat II mají volný jednolůžák za 120 B. Ještě dopoledne vyrážím busem do Čínské čtvrti, zpět jdu pěšky.

10. prosince 2008
Noc byla v pohodě, dál už zase pro čtenáře nuda ;), jen nějaké nákupy, jedu i na Siam Square do obchoďáku Paragon a do World Center Plaza.

11. prosince 2008
Dnes se to taky nedá číst, nakupuju, balím… Po půl páté jdu na bus k hotelu Sawasdee, v 17:15 odjezd na letiště. Místo v 20:05 je odlet změněn na 19:40, boarding time je pochopitelně také posunut, takže to mám tak akorát. Kuklím si batoh za 120 B a jdu se odbavit, bágl má 17 kilo, ale kufřík 10, slečna s tím má problém, tahám fotopouzdro a láduju do něj celou fotovýbavu, sice mám o zavazadlo víc ale je spokojenější. Sice je neustále rozhlasem vysíláno upozornění „last call“ a letušky popohánějí každého kdo našim letadlem má letět, ale s posunutím odletu asi moc lidí nepočítalo, takže do osmi čekáme na opozdilce a odlétáme až ve čtvrt na devět. Do Doha přilétáme o něco dříve, procházím duty free shopy.

12. prosince 2008
K leteadlu jsem přijel posledním busem, vysadili nás už u zadních dveří, pět posledních řad je neobsazených, půlku jedné si zabírám a přes tři sedačky posléze ulehám. Ve Vídni jsme už před šestou, do osmi čekám na bus SA. V busu si užívám historky Šimka a Grossmana, v Brně přestupuju, na Florenc přijíždíme v půl třetí, v 15:10 odjezd do MB, všude předvánoční mumraj, k Bondy přijíždíme s 25 minutovým zpožděním, ale jsem doma…

fotogalerie z cesty