Togianské ostrovy se nachází v Tominském zálivu indonéského ostrova Sulawesi, jen pár kilometrů na jih od rovníku, na 56 ostrovech s 37 vesnicemi. Zaujaly mě hned jak jsem je objevil na nástěnné mapě světa jako bezejmenné tečky. Díky informacím a fotkám na internetu se staly hlavním cílem naší první cesty do Indonésie. Už dopředu bylo jasné, že s dopravou tam to nebude nejjednodušší, ale také jsme tušili, že přírodní krásy to určitě vyváží.
Přiletěli jsme na Mezinárodní letiště Sam Ratulangi ve městě Manado v provincii Severní Sulawesi. Navštívili jsme nedalekou přírodní rezervaci Tangkoko s endemickými a kriticky ohroženými makaky chocholatými, a ostrov Bunaken, u kterého je jeden z nejlepších korálových útesů v Indonésii. Tam jsme potkali několik cestovatelů, kteří popisovali zdlouhavou cestu mikrobusem z přístavu Gorontalo do Manada. My jsme chtěli plout na Togiany z přístavu Bumbulan, který je ještě o asi 150 km dále než Gorontalský. Trmácet se více než 12 hodin namačkaní v mikrobusu se nám fakt nechce, tak jsme zvolili letecký přesun. Ten trval pouhých 40 minut a jedna lastminute letenka vyšla na 626 tisíc rupií (cca 1000 Kč).
Z letiště v Gorontalu to je to taxíkem do přístavu v Gorontalu asi hodinu (35 km), do Bumbulanu skoro tři (115 km).
Z Gorontala vyplouvá trajekt Tuna Tomini do Wakai v úterý, pátek a neděli v 17:00, cesta trvá 12 hodin. Spíš počítejte s pozdějším připlutím, třeba až kolem sedmé ráno.
Do Wakai je výhodné plout pokud se chcete ubytovat např. na ostrovech Kadidi nebo Poya.
Na ostrov Malenge je to blíž z přístavu Dolong, kam pluje trajekt Cengkih Afo z Bumbulanu každý čtvrtek a neděli v 9:00, v Dolongu by měl být v půl třetí odpoledne. Ale spíše později. My připluli v půl čtvrté.
Člun na Malenge obvykle stojí cca 500-600 tisíc. My dva jsme si dohodli cenu 100 tisíc za osobu (165 Kč) do Malenge Indah, zbývající čtyři cestovatelé kteří s námi na trajektu připluli to do Sandy Bay Resortu usmlouvali na 125 tisíc za osobu, ale trvalo jim to asi půl hodiny. Nakonec se za tmy ještě vraceli k nám do Malenge Indah za dalších celkem 200 tisíc navíc. Zvažte nutnost smlouvat cenu za každou cenu, a ztrátu času s tím strávenou. 🙂
Hodně cestovatelů přilétá na Sulawesi do Makassaru, poté cestují na sever do kraje etnika Torádža, a odtamtud do Ampany. S pozemní dopravou je to tam stejné. Je pomalá, nikdo nikam nespěchá. Mezi Palu a Ampanou létají Lion Air, ale dostaňte se do Palu… Většina z těch co připlují na Togiany z jihu se ubytovává hned na jižních ostrovech, např. Kadidiri nebo Poya. Pokud se odtamtud nevrací zpět do Ampany, nebo neplují trajektem z Wakai, je Malenge obvykle poslední zastávkou před cestou na trajekt do Dolongu.
DŮLEŽITÉ: Na Togianských ostrovech nejsou žádné bankomaty, ani není možné platit kartami. Dostatek hotovosti si každý musí dovézt.
Bankomaty vydávají obvykle mezi 1.200.000 – 2.500.000 rupií. Pokud potřebujete více výběrů, je lepší chvíli počkat nebo vybírat aspoň dva lidi střídavě. Z bezpečnostních důvodů nejde provádět výběry hned po sobě z téže karty.
Ostrov Malenge
Na ostrově Malenge je několik resortů na severním pobřeží a jeden na východním, v zálivu za osadou mořských cikánů je Lestari resort. Pláž tam není moc čistá. Korálový útes je zachovalý.
Na severním pobřeží jsou postupně Malenge Indah, Bahia Tomini Eco Resort, Sifa Diving Resort, Sera Beach a Sandy Bay Resort. Ať už se ubytováni jmenuje jakkoliv, vše jsou jen chatky na skalách nebo plážích, povětšinou se skromnou koupelnou, WC a elektřinou na naftový generátor. Dosah telefonního signálu je omezený, wifi se neprovozuje. Komu by to ale vadilo, sem se jezdí odpočívat a užívat podmořských krás. Stačí se na pláži ponořit, a už se můžete kochat. Masky, šnorchly i ploutve resorty půjčují.
Přibližně ve vzdálenosti dva kilometry je rovnoběžně se břehem korálový útes. Šnorchlovací/potápěčská místa jsou číslována na nazývána Reef 1 – Reef 5. Cesta trvá asi půl hodiny. Jednoznačně doporučuji. Korálů je spousta, různé barvy a tvary, všechny živé a se spoustou ryb.
Jezero medúz
Na celé planetě je turistům přístupných jen pár jezírek s nežahavými medúzkami. Po jednom v indonéské části ostrova Borneo, v souostroví Palau, na Filipínách, a tady na ostrově Togian, podle kterého se jmenuje celé souostroví. To zdejší jezero se jmenuje Mariona, ale říká se mu i Ubur-ubur, což je indonésky medúza. Z Malenge tam trvá cesta člunem něco přes dvě hodiny. Připlouvá se na korálový útes a mělčiny. Když je zrovna odliv, čeká vás nepříjemná procházka. Doporučuji obuv do vody. Z betonového mola na vápencovém útesu to je na dřevěné molo v jezírku asi jen 30 metrů. Z něho vypadá jako temně zelené horské jezírko někde v Alpách. Po ponoření se do vody zjistíte, že je slané (ale méně než moře) a poměrně teplé (u hladiny obvykle 30°C). Pokud budete plavat od mola k protějšímu břehu, bude tam medúz víc. Je zakázáno používat ploutve a potápět se, stejně tak se medúz dotýkat nebo je brát do ruky.
- Vzniklo asi před 12 tisíci lety, kdy se po konci doby ledové postupně zvyšovala hladina oceánů a moří. (Před 15 tisíci lety byla na celé planetě hladina moří o 110 metrů níže než je dnes.) Puklinami a geologickými deformacemi se protlačila mořská voda až do příbřežní oblasti odkud neměla kam odtéct.
- V době vzniku bylo hluboké asi 50 metrů, nyní díky nánosům sedimentů 30 metrů.
- Sloučením s dešťovou vodou se vytvořila salinita vody vyhovovující nejvíce medúzám kořenoústce papuánské (Mastigias papua) a talířovce ušaté (Aurelia aurita). Jelikož se zde nevyskytuje žádná obvyklá větší potrava medúz z otevřených moří (např. drobné rybky a hlavonožci), zakrněly jim žahavé buňky a nevyrostly ve větší rozměry. Průměr klobouku kořenoústek dosahuje 40-80 centimetrů, tento druh dorůstá jen 10-15 cm.
- Voda je docela kalná, viditelnost je díky planktonu maximálně 5-8 metrů.
- Jde o meromiktické jezírko – jednotlivé vrstvy se nemísí.
- Vrchních 15 metrů je brakická okysličená voda.
- Pod ní asi dvoumetrová vrstva sluneční světlo pohlcujících purpurových bakterií (skupina bakterií které fotosyntézou netvoří kyslík – purpurová barva je nejčastější, ale mohou být i červené, hnědé nebo oranžové).
- Nejníže je voda prakticky bez kyslíku s obsahem čpavku, sirovodíku a fosfátů.
Místní zvířátka a rybičky
Suchozemským endemitem je například ptáček kruhoočko togianské (Zosterops somadikartai) objevený v roce 1996, sova sovka togianská (Ninox burhani) čekala na své objevení až do roku 1999. Babirusa togianská (Babiroussa babyrussa togeanensis), také známá jako babirusa malengeská, je větší druh známější a četnější babirusy sulaweské (Babiroussa babyrussa bolabatuensis ) – divokého bezsrstého prasete známého prorůstáním spodních špičáků zkrz horní čelist. Vyskytuje se tady i makak tonkeánský (Macaca tonkeana), stejný druh jako na jihu Sulawesi.
Odlehlost a izolovanost místních pláží vytváří ideální podmínky pro kladení vajec želvích druhů kareta zelená a kareta obrovská. V mělčinách se daří odchovávat mláďata dugongovi indickému.
Podmořský život na korálových útesech se popsat nedá, to se musí vidět. Togiany se nachází uprostřed korálového trojůhelníku, oblasti s nejvyšším výskytem korálů na planetě. Není jich tady tolik co třeba u souostroví Raja Ampat, kde jich bylo napočítáno 574 (72% ze všech známých druhů), ale jen 262. Pro laika je to až dost, stejně je všechny nedokážu rozeznat. 🙂 A všude kolem ryby, spousty ryb, 596 druhů.
Počasí
Nejlepší období kdy na Malenge vyrazit je naše léto a zima – leden, únor, srpen, září a ještě říjen. Březen – červen a listopad – prosinec obvykle dost prší a hlavně v nejdeštivějších jarních měsících jsou zdejší ubytovací zařízení mimo provoz.
Jsme na rovníku, teploty jsou celoročně 31 – 36°C, teplota vody cca 28°C. Tominský záliv je polouzavřený, vody v okolí souostroví neochlazuje žádný proud. Uvnitř zálivu je navíc maximální hloubka moře kolem 1500 metrů. Ideální podmínky pro šnorchlování a potápění.