Malajsie / Borneo & Kuala Lumpur

7. – 27. 7. 2014

trasa cesty

přípravy
Koncem března jsem zavětřil akční cenu na letenky do KL… Úvěr splacený, a nějaký drobný se na účtu ještě povalujou, tak proč zase někam nevyrazit? Pociťuju celkem absťák, letos už fakt potřebuju vypadnout někam dál, 6 let jsem mimo Evropu nebyl, přítelkyně nikdy. Když jsem byl v roce 2008 ve Vietnamu, tak už jsme se pár měsíců znali, ale to ještě chodila na střední… 🙂 Během května probíhá aktualizace antivirové ochrany, vyřízení nového pasu, ale jinak žádné velké přípravy. V dnešní době, kdy je internet plný satelitních map a skoro všechno se dá objednat online, je plánování snažší a pohodlnější.

7. července 2014
Za 11 dní to bude 11 let co jsem odlétal do Brazílie. Vyrážíme do Prahy celkem pozdě. Asi mě osvítil sám Buddha, po chvíli jízdy po R10 pouštím Radiožurnál, co kdyby… „R10 je po nehodě dvou kamionů na 22. kilometru uzavřena v obou směrech.“ Mám asi 15 vteřin k odbočce na Benátky. Dilema mezi ´co když už je to průjezdné´ a ´co když to je ještě neprůjezdné´ musím teda vyřešit rychle. Zvolil jsem druhou možnost. Průjezné to opravdu ještě není, ale dalo se sjet ještě u Tuřic. Vystáváme si několik kolon, a u Čtyřech kamenů se napojujeme zpět na R10, a fičíme v pohodě až k letišti. Uklízím auto pěkně do kouta parkoviště a necháváme se odvézt k Terminálu 1. U všech přepážek už je prázdno, v klídku procházíme všemi odbaveními. Přesně na čas v 15.45 rolujeme na vzlet. Před půlnocí místního času přistáváme v Dubaji, venku 40°C. Na Terminál 3 jedeme vláčkem.

8. července 2014
3.50 zvedáme kolečka z dubajského letiště (pořád 38°C). Po šesti a půl hodinách (cca ve tři odpoledne místího času) jsme v Kuala Lumpur. K výdeji zavazadel také vláček. Vybírám z bankomatu a jdeme na bus na terminál KLIA2 (2,5 RM). Pochoďák na Terminál T, gate J7. Na start s dvacetiminutovým zpožděním, těsně před sedmou. V Kota Kinabalu na ostrově Borneo přistáváme za dvě a půl hodiny. V 21.45 už máme batohy a čekáme venku na odvoz k hotelu Casuarina, kde máme rezervovaný a už zaplacený nocleh. Zavolali jsme z jedné přepážky že už jsme tady. Přijíždí mikrobus. Za 5 minut nás na recepci jen zdraví a podávají klíč, nic víc není třeba.

9. července 2014
Budík na 9.30, abysme se trochu prospali. Snídaně v jídelně vedle recepce je v ceně. Bohužel se podává jen blaf „american style“, se sebezapřením do sebe tlačíme děsivou kombinaci servírovanou na jednom talíři: vajíčko na hniličko, párky s fazolema, toasty s máslem a džemem. Ale hlad je nejlepší kuchař. 😉 Jdeme omrknout město a hlavně provoz. Po obědě si jdeme půjčit na letiště auto. Malá Perodua Viva nám bude bohatě stačit. Fičíme do hotelu pro batohy a pryč z města, směr Keningau. Sice nová silnice, ale nějakými náspy a výkopy se neobtěžovali. Svahy strmé tak, že občas musím jet jen na jedničku (ale se zapnutou klimatizací ;). Až do večera jen samé lesy, žádné palmové plantáže. Za tmy dorážíme do Keningau. Zastavuju u prvního hotelu, H. Kristal, 50 RM za pokoj, bereme.

10. července 2014
Budík už na 9.00, ale nechce se mi. V supermarketu v přízemí stejné budovy jak je hotel nakupujeme plnou tašku, u pupmy plnou nádrž za 57 RM (litr 95 je za 2,1 RM = cca 13 Kč!) a fičíme směr stanice Melalap v Crocker Range Parku. Procházíme trail k vodopádu a řece. Pak si na stanici povídáme se strážci. Nejvíce práce prý mají s nelegálními plantážemi palmy olejné. Cestou zpět do Keningau jedeme přes návštěvnické centrum parku zeptat se na ubytko na zítřek. Klidně, je téměř prázdno. Večeříme v „nejlepší restauraci s Malajskou kuchyní ve městě“.

11. července 2014
Budík v 8, hledáme poštu, pohledy nevedou, kupujeme jen známky. Snídaňooběd v čínském food courtu. U vedlejšího stolu sedí Moses, jeden chlapík z hotelu. Po jídle s námi jezdí od jednoho knihkupectví k druhému, do několika papírnictví, a sám nemůže uvěřit tomu, že nikde nemají pohlednice, někde ani nevědí co to je. Inu, nejsme v turistickém regionu. Bere nás i na tržnici, červené banány (jen slupka), papája, kokosák… Ještě před polednem vyrážíme do návštěvnického centra. Je to v horách asi 10 km nad městem. Platíme 2×10 RM za vstup do NP. Z ubytování vybíráme dormitory (48 RM/os.), dvoulůžák za 150 neměl tak hezký výhled a byl mrňavý. Nikdo jiný tady stejně není. Procházíme areál, fernarium, insectarium a Pine Trail. Večeře na terásce restaurace za 34 RM.

12. července 2014
Vzhůru jsme už od sedmi, snídaně na schodech dormu. V 9 nástup na dvoukilometrový Crocker Trail. Pijavice, hmyzáci, atp. V poledne zpátky u auta, v jednu oběd v Keningau. Lehké pakupki v obří sámošce. V půl třetí vyrážíme směr Sapulut – Batu Punggul. Směrovky Sapulut najednou skončily, ale odbočka nikde nebyla. Rozhodujeme se pro pokračování. V půl sedmé jsme u Informačního centra pánve Maliau. Naštěstí se ubytovat lze, jen dormitory (s bídou jedna hvězdička) za 26 RM/os.

13. července 2014
Cikády řvaly jako krávy, větrák na mě funěl celou noc, ale vyspal jsem se líp než v hotelu ve městě. V 7 jsem jako rybička. Do devíti čekáme až se otevře infocentrum. Ptám se na možnosti ubytování v MBSC. Není problém, ale je třeba mít vše rezervované, což nemáme. Jet tam jen na denní výlet se mi nechce, ale lze to, za nemalý poplateček. Vracíme se tedy do Keningau. Potřebujeme vybrat z bankomatu, napsat na správu MBSC a nakoupit jídlo na pár dní.

14. července 2014
Budík sice na 6.30, ale přes snídani na ulici, nakupování na tržnici, tankování (20l za 42 RM) a proběhnutí supermarketem, odjíždíme z města až v 9.30. V 12.30 už čekáme u brány na odvoz. Naštěstí nám dnes ráno ze správy MBCA odepsali (na vstupní bráně mají dokonce wifi), tak můžeme vstoupit do „Ztraceného světa“. Navrhuju že pojedu na korbě pickupu, Terka pojede v kabině. Paráda, rodeo hadr, cesta je místy blátivá a dost strmá, diesel řve, přes kouř není vidět, ale hrabame se ze všeho. 27 km drsným terénem zvládáme za hodinu. V půl čtvrté už fotím motýlky v hloubi pralesa.

15. července 2014
Ve třičtvrtě na šest mě budí nejaké chrochtání, dlouho rozespalý odolávám, vypadá to jak bublající odpad. Nakonec vstávám, jdu k oknu, sakra! Měl jsem vstát hned, byly to vzácní sloni bornejští, stádo jich procházelo mezi budovami hostelu, viděl jsem už jen poslední dva. Za tu dobu co jsem ležel a poslouchal ty zvuky jich muselo projít hodně. Terka myslela že to jsou prasata, tak ani nevstávala. Nechci je teď někde nahánět s foťákem, ještě bych je vyplašil, snad je ještě uvidíme. Po sedmé už vyrážíme na vyhlídkovou věž, cca 2 km zpět po cestě. Nádherná vyhlídka, pod námi létají zoborožci a řvou makakové. Odpoledne procházíme Canopy walk a Mini bird trail, relaxujeme v prázdném kempu Balian.

16. července 2014
Probouzíme se těsně před šestou, tentokrát bez slonů. V sedm už se zase couráme směrem k věži. Po včerejší zkušenosti víme že je toho z cesty i na cestě hodně vidět: háďata, stonožky, zoborožci, datli, stádo opic, motýli… Kolem poledne jsme zpět a navštěvujeme MBSC, na druhou máme objednaný odvoz zpět k Security gate. Tentokrát jedu v kabině, opatrnější jízda, skoro hodinu a půl. Než všechno vypapírujeme, tak jsou čtyři. Silnice na Tawau je z části jen štěrkobetonový podklad pod asfalt. Vleče se to. Posledních 100 km před Tawau podle silnice jen palmové plantáže. Před osmou nacházíme Hotel Emas, 88 za dvoulůžák je dost slušná cena, na to že máme i vanu, ledničku a satelitní TV. 🙂 Na večeři jdeme do stánků na ulici.

17. července 2014
Snídaně je v ceně. Sytíme se čoko nápojem, čoko pomazánkou s toustama, čínským kuřecím masem v hnědé rýži a ovocem. Instinktivně vyrážím správným směrem, nacházím výpadovku na Sempornu a fičíme místy po osmiproudé dálnici. Před Sempornou očekávané kolony. V centru města spíš stojíme než jedeme. Uvolnilo se jedno místo u krajnice, hned parkuju a jdeme hledat ubytování pěšky. Hned druhý má solidní umístění, vybavení i cenu. Smlouvám 150 RM za oba na dvě noci, a jdeme pro auto. Oběd za rohem v Sea View, jak jinak než plody moře a mangový šejk. 😉 Odpol couráme ulicemi a vybíráme z nabídek cestovek šnorchlování na zítřek. V plánu mám Sibuan a Bohey Dulang, tam zrovna jede Sipadan Scuba, ale když mi za skoro stejnou cenu nabídli v Tiger Scuba ostrovy Mabul a Kapalai, nemůžu skoro uvěřit. Sice na Mabulu v dubnu unesli filipínští ozbrojenci čínskou turistku, a před čtyřmi dny tam zastřelili malajského policistu a druhého unesli, ale riziko je prý jen při pobytu přes noc, ve dne je tam bezpečno, tak uvidíme… Dáváme si prát 6 kg prádla, už to docela potřebujeme. 😉

18. července 2014
Probouzíme se před sedmou, v 8 máme být před cestovkou. Čekáme než si vyřídí papíry 6 Číňanů a pak ještě další 4. Vyrážíme až po půl deváté. Na Mabulu nám přidělují místnost na převlékání a na odložení věcí, a jde se šnorchlovat na lokalitu Ribbon Valley. Čínaňi hned tahaj z vody hvězdice, musí je samozřejmě hned hodit zpátky. Pak jedeme na Kapalai na Great Wall. Po dvanácté zpět na oběd na základnu. V půl třetí další ponor, jedeme už jen my dva, Číňani jsou unavení. Možná z toho focení na smártfouny a telefonování. Jinak nevím z čeho, když půlka z nich neumí plavat a nechali se na záchranných kruzích tahat po hladině průvodcem/plavčíkem… Plujeme jen kousíček k Stingray City, fantazie. Je odpolední odliv, musíme si dávat bacha abysme se neškrábli o korály, ale rybiček a vůbec všeho je tady víc než na obou dopoledních místech dohromady. Náš průvodce Wilian zůstal na lodi. Ujistil jsem ho že jsme dobří plavci, že do vody s námi nemusí, a že musí být z Číňanů unavený. Byl docela rád. Na břehu nás na oplátku ještě bere na procházku po ostrově a do luxusního Mabul Water Resort (poblíž došlo k té střelbě minulý týden). Trošku se to protáhlo, tentokrát zase čekají půl hodiny Číňani na nás. Odplouváme až v půl páté. Vrací se s námi jen ti 4, ostatní zůstávají na pobyt. Na břehu vyzvedáváme voňavé prádlo, dáváme sprchu a valíme k sousedům do Sea View na dlabanec. U vedlejších stolů sedí zájezd krajanů, jen se zdravíme.

19. července 2014
Balíme a couráme v ulicích po pakupkách. Před desátou vyrážíme na sever. V ulicích opět zácpy, kolem Lahau Datu taky, jinak pohoda a cesta bez výmolů, dokonce jsem z té mrchy vymáčknul 120. 🙂 Krátce po druhé hodině jsme v Batu Puteh. V kanceláři organizace KOPEL už nás očekávají. U občerstvení je nám popsán program pobytu, platíme, ujímá se nás průvodce Aweq a jdeme na člun. Neodpustí si školení (nestoupat si za jízdy, sedět každý na jedné straně, mít na sobě záchrannou vestu atp.) 5 minut plavby po proudu řeky Kinabatangan (hned vidíme na břehu krokodýla), 5 minut chůze do eko kempu – vzdušné dřevěné chatky bez stěn, matrace a moskytiéry, žádná elektřina. Ve čtyři Wildlife river cruise s dalšími 2 krajany. 🙂 Po večeři (všechno jídlo se připravuje v kanceláři ve vsi, sem se to rychle převeze lodí) Night jungle walk s profesionálním fotografem divočiny Michaelem Williamsem. Chce vidět a vyfotit nártouna, nic jiného ho moc nezajímá, už tady je čtvrtou a poslední noc. Nártouna jsme neviděli.

20. července 2014
V půl šesté se budíme, ale prší, Early morning walk teda asi není. Spíme až do osmi, akorát snídaně. Pak nás převáží na druhý břeh (zase vidíme krokodýla) na zrušenou palmovou plantáž, kde se vysazuje les. Vlastními silami jsme zasadili 37 sazenic stromků a trhli tak rekord. Nejsme žádní yenkíci, přece. 🙂 Odpoledne volno, courám se kolem kempu a fotím pavouka, stonožku atd. Večer zase Night jungle walk, tentokrát už jen dva místní průvodci, náš Aweq a my dva. Průvodci jsou hotoví z mé LED baterky, má daleko větší dosvit než co tady mají. Vidíme dokonce i nártouna, přímo nad námi, zrovna přechází po jedné delší větvi bez listů, docela vysoko, cca 12 – 15 metrů. Škoda tahat foťák a neužít si to na vlastní oči. 😉 Ptám se na slony. Prý se stádo přesunulo do oblasti kolem Sukau. Jsou sledováni přes obojky s GPS. Hm, tak bornejské sloníky už asi neuvidíme. 🙁

21. července 2014
Budíček v půl šesté. Balíme. V 6 vyrážíme na Early morning river cruise. Krásný klid. Po chvíli plavby odbočujme do slepého ramene, jen ledňáčci, orli, volavky, zoborožci a makakové. Cestou zpět objevujeme orangutany vyhřívající se ve vycházejícím Slunci ve větvích. Naplnili jsem karty a vybili baterie, pak už se jen kocháme. 🙂 Na osmou jsme zpátky v kempu pro věci. Snídaně v centru ve vsi. Nabíjím baterie. Užíváme si ten klídeček na břehu řeky, ale v 10.00 už vyrážíme do Sandakanu. V půl jedné jsme ve městě, ubytování jsme našli, ale není kde slušně zaparkovat, tak jedeme trochu dál od centra. Proti hotelu Sandakan nás zaujal City Star h. Zjišťujeme jak se dostat na ostrov Lankayan nebo na Želví ostrov, nabuzeni Mabulem, ale není ´high season´ a všechnu dopravu bysme si platili celou sami, na ostrovech jsou vysoké ceny atp. Už se nám na žádné ostrovy nechce.

22. července 2014
Máme za stěračem pokutu za parkování, asi… 🙂 Frčíme do Rainforest Discovery Center, 30 RM, visuté mosty, vyhlídkové věže, oběd nic moc. Pak do Bornean Sun Bear Conservation Centre na medvědy malajské (pro místní medový medvěd). Ve tři je další krmení orangutanů v Sepiloku. Zájezd holandské mládeže a Číňani s dětmi nevěstí pozitivní zážitky. Korunu tomu dal týpek který orangutanům přinesl ovoce, sedl si na plošinu k nim. Asi chtěl být na fotkách (nebo je měl u toho svačení hlídat?). Všechny nakonec zaujala samička prchající ve větvích tak, že nakonec z malého stromku spadla hned vedle cesty do křoví. Personál nejen že okamžitě zrakem ověřil jak přestála dopad, tak i zabránil turistům přímemu kontaktu s polodivokým tvorem. Ač docela zoo, spíš safari, tak to nakonec bylo i příjemné a blízké setkání s ´lesním člověkem´. Ještě do tmy chci být na plantážích Sabah Tea. Stíháme, ale mají plně obsazeno, jen za 3000 na naše mají chatky, to se mi zdá dost. Tmou pokračujeme do Ranau. V Alpha Inn smlouváme solidní cenu a jdeme k Číňanům na žvanec.

23. července 2014
Probouzíme se do jiného časoprostoru. Za denního světla je všechno nějaký jiný. Recepční vypadá jinak než včera, okolí také, v přízemí pod hotelem je parádní vývařovna, kde umí i kuchař anglicky. Poctivá čínská polévka potěší po ránu žaludek i duši. Vracíme se ten kousek na Sabah Tea Garden. Nejdříve nakupujeme za 1200 Kč v místní prodejně čajíčky, kafíčka a čokolády, a pak jdeme za 12 RM (80 Kč) na prohlídku fabriky (50g balíček čaje je v ceně, už to nemáme kam dávat :). Poslední noc bych chtěl strávit v resortu Mesilau pod horou Kinabalu. Poslední zatáčku před resortem na první pokus nedávám. Couvám až k pokladně a rozjíždím se víc. Mají ale plno, přespat tady není kde. Jdeme jen vzhůru do hloubi horského deštného lesa na Summit Trail, nalehko a jen na 3 hodinky. Krásné vyhlídky, láčkovky, orchideje a svěží vzduch. Při západu Slunce nacházíme ubytování pod golfovým areálem v Kiramově kýčovité vesničce, vybíráme si pokoj (v dvojdomku) s názvem Mushroom a čekáme až přijede kuchař. Kupodivu nabízí jídelní lístek s velice slušnými cenami. (Večeře a snídaně nás včetně pití vyšla na rovnou dvacku ringgitů.) Do jedné fotím na terase broučky, můry a hvězdy…

24. července 2014
Probouzím se kolem půl sedmé. Okamžitě vybíhám na terasu na východ Slunce. Hmm, na vrcholu Kinabalu by to bylo lepší… Čekáme až se kuchtík vypotácí z postele a dáváme si poslední snídani na Borneu. V půl jedné odlétáme z KK, tak čile slaňujeme do údolí – jízda z asi 20% svahů se nedá nazvat jinak, ale je to lepší než to jet nahoru. 😉 To jsou panoramata! Úchvatné vyhlídky na masiv Kinabalu nás ještě chvíli doprovází na letiště. Uvědomuju si, že už jsem dlouho zase neviděl žádné palmové plantáže. Značení na letiště vcelku dostačující, zbytek navigace zajišťují opět naše instinkty. I přes kolony bez problému včas v cíli. Předání auta proběhlo rychle, bez řečí a připomínek vrací 200 RM kauci. Málem bych si zapomněl vyfotit konečný stav tachometru. Ujeli jsme tedy 1932 km. Odbavení v klídku, bágl mám 15,4 kg, Terka 10,8 kg. Odletová hala jak u nás větší čekárna na autobusáku, ale co, stačí to. Na terminálu 1 pro mezinárodní lety to bude asi vypadat jinak. Na palubě si kupujeme jídlo, v KL tedy přistáváme sytí. Busem za 10 RM na křižovatku cest KL Sentral (1 hod.). Jednu stanici nadzemkou na Pasar Seni. Po pár desítkách metrů nám nějaký dědula strká do ruky leták hostelu. Procházíme jednu ulici, vidíme 2 hostely, ale na Terky popud se vracíme k tomu dědouškovýmu Palmmers Inn. Sice to nevypadá úplně jak na fotkách z letáčku 🙂 ale jinak všechno solidní. Odhazujeme batohy v dáli a jdeme se ztratit do víru velkoměsta, hlavně teda na nějakou indickou dobrotu.

25. července 2014
Ráno snídaně (v ceně ubytka) v hostelu (kávička/čajíček + toustík s džemem) a zdrhačka na nadzemku/podzemku. Po půl deváté už v suterénu KLCC stojíme frontu na návštěvu vyhlídek Petronas Twin Towers (dál jen PTT). Sice už to není zadarmo, ale zase se nejezdí jen na Sky Bridge ve 41. podlaží, ale až nahoru, do 86. patra. Výhled z 370 metrů za ten litr za oba stojí za to. Zpátky jdeme pěšky (od věží, ne dolů :), okolo KL Tower, přes Forest Park, a vymetáme Čínskou čtvrť i indické restaurace. Večer zase k PTT, ulovit i nějaké ty noční fotečky osvětlených věží.

26. července 2014
Pěšky do KL Bird Park, prohlédnout si zoborožce trochu zblízka. 😉 Pak ještě jednou do PTT, do Gift shopu pro obrázky na zeď, které se nám tam včera líbily. Ve tři poslední sprcha, a hurá na rychlovlak na letiště. Odbavení mezi prvními, všude skoro bez front. Zhubnul i batoh, má 14,6 kg. Poslední utrácení ringgitů. A pak už jen odlet a přestup v Dubaji. 🙂

27. července 2014
Docela se prospáváme, v šest už jdeme courat po obchodech. Odlet na čas, přistání v Praze taky. Sláva na zdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. 😉

fotogalerie