Thajsko – Laos – Kambodža

15.11. – 14.12.2004

15. listopadu 2004
V 6:00 přisvištěla před barák ohnivá koule tvaru Škoda 120 táty kámoše Pulína. Pulín se mu říká zkráceně podle Myšpulína ze Čtyřlístku. Před dvěma lety jsem byl v Thajsku s naším společným kamarádem Davidem, od té doby Pulín chtěl jet taky. Dnes se mu to splní. V 7:40 vstupujeme do haly ruzyňského letiště, dále vše bez problémů. V 9:10 se vznášíme nad oblaka. 12:10 místního času hladce přistáváme v ukrajinském Kijevě. V odletové hale nacházíme ještě volná místa k sezení. Po chvíli zjišťujeme že jsme zřejmě v indickém koutku (za hodinu letí něco do Dillí), ale rasovými předsudky netrpíme, je nám to jedno. Na 14:40 plánovaný odlet, ve 14:50 začíná přepážka odbavovat, v 15:20 už zase letíme.

Thajsko

16. listopadu 2004 (2547 dle místního buddhistického kalendáře)
5:07 další hladké přistání, venku leje, ale je 29°C. Vstup do země bez problémů. Směňuju eura (1 € = 51,88 Bahtu) a v klidu jdeme na vlak. Kupuju lístky na Hualamphong (10 B) – nádraží v BKK. Přestává pršet, za okny pozorujeme příbytky a osady chudých. U nádraží (z budovy doleva za roh) chytáme bus č. 53 – směr čtvrť Bang Lamphoo (4 B). Na Khao San je volno a líbí se nám v 7Holder GH, smlouvám z 250 na 220 B/noc pro oba. Jsme docela unavení, do poledne spíme. V přízemí GH je net kavárna (45 B/h.), posíláme vzkazy domů, a cestovka, potřebujeme víza do Laosu a Kambodži. Pulín si ještě dopřává Thajskou masáž (100 B za 1/2 hod.), do noci couráme po Khao San. V půlnoci je na ulici ještě kravál, zítra zkusíme sehnat jiný GH.

17. listopadu 2004
Dream GH – plno, Nat II – 180 B, pro jistotu hned platíme. Přenášíme věci a vyrážíme do města. Národní Muzeum (40 B) jsem chtěl navštívit ze všeho nejdříve, celkem rozlehlé, za 2 hodiny už nás to nebaví. Jdeme do Wat Po pošimrat ležícího Buddhu na chodidle. Večer objednáváme víza do Laosu a Kambodži, chceme je v pátek. Odevzdáváme 1 + 2 foto, 1000 + 1150 B, a se slabou důvěrou i pasy.

18. listopadu 2004
Klima busem 511 jedeme na ulici Ploenchit (12 B), pak kousek pěšky na naši ambasádu. Vezu fotky na výstavu o JV Asii. Pak plnými doušky užíváme ruch velkoměsta. Couráme se až na World Center Plaza, venku probíhá Zimní pivní festival značek Leo, Chang, Singha a Heineken. Procházíme obchoďáky, krmíme se na ulici u stánků… V devět jedeme obyč busem 2 (4 B) zpět k Památníku demokracie.

19. listopadu 2004
Vat Pra Keo (Wat Phra Kaeo, vstupné 200 B), Chrám Smaragdového Buddhy – 60 cm soška z jadeitu. Každé roční období oblékána do jiného zlatého roucha, ta zbylá dvě můžete vždy vidět v expozici národních pokladů, blízko vchodu do areálu. Za stejnými hradbami je i Královský palác, stojí za to všechno vidět. Cestou na KS si odpol dáváme banánový shake, úžasné co se dá za 15 B nalít do igelitky. 🙂 Večer vyzvedáváme pasy. Víza máme, tak hurá z města.

20. listopadu 2004
Balíme, dáváme nějaké dočasně nepotřebné krámy do úschovy – hlavně teplé oblečení, a bereme bus 511 na Severní autobusák. Tam jen přesedáme na bus do Phetchaburi. Čekají než si koupíme něco k jídlu, a vyrážíme (75 B). Zapomněli nás upozornit na Phetchaburi kde jsme chtěli vystoupit. Odbočku do parku Kaeng Krachan jsme ještě neminuli, ale vidina koupání v moři je silnější. Jedeme až do Cha-Am (platíme 20 B navíc). Po vystoupení z busu se orientujeme jen instinktem a podle světových stran. U pláže hned v druhém hotelu nacházíme to co potřebujeme za přiměřený peníz (200 B za noc pro oba, vč. vlastní TV a koupelny). Koupeme se až do tmy, odpol totiž jezdí blízko břehu skůtry s vytlemenejma turistama na gumových banánech.

21. listopadu 2004
Vstáváme chvíli po východu slunce, v půl sedmé. Dopol koupačka. Odpol jdeme po pláži na jih. Ten hotel opodál, který měl znamenat civilizaci, je jen osamocený kondotel, hotel plný pronajímaných bytů, celkem liduprázdno. Večeříme asi 1 km severně od našeho hotelu za tlumočnické pomoci 2 Thajek z party u vedlejšího stolu. To co právě tak pronikavě smrdí a pálí do očí je prý naše večeře, osmahnuté krevety s chili papričkami a rýží.

22. listopadu 2004
Koupeme se, balíme, v 11:50 check out. Ve 12:30 pěšo na vlakáči. Do BKK nám to jede až ve 14:36, usazujeme se v blízké jídelně: rýže s mořskými plody (20 B), polévka s mořskými plody a rýžovými nudlemi (20 B). 14:50 odjezd plnou třetí třídou směr hlavní město (40 B), ale sedíme. Na Hualamphong přijíždíme s hodinovým zpožděním, až ve 20:10. Do Ayutthayi pokračujeme ve 20:45 (20 B), opět třetí třídou, tentokrát úplně prázdnou. 22:10 po dvou letech znovu ve městě Ayutthaya. Ubytko hledáme docela dlouho, v B.J. GH jsou ochotni pro nás vyklidit místnost pro personál. Skromné, ale máme kde spát (150 B za oba), do koupelny v guesthousu lezeme únikovým schodištěm přes okno. 🙂

23. listopadu 2004
Wat …, Wat …, Wat …, mezitím internet za 20 B/hod., v osm večer balíme fidlátka a jdeme na vlak, do Phitsanulok chtějí za 2. třídu 290 B, bereme 3. třídu za 58 B, 22:01 – v posledním vagónu konečně polstrované sedačky, Thajka s dítětem v náručí mi uvolňuje místo… Polovina našeho vozu je “1. třída”, hlídaná policisty, za sedačku inkasují 80 B. Kvalita a délka spánku je přímo úměrná ceně a “komfortu”, skoro nespím.

24. listopadu 2004
Ve 4:30 vystupujeme v Phitsanuloku. Čekáme až město ožije a začnou jezdit busy. Dáváme si na nástupišti rýžovou polévku s kuřecím masem. Na busák jede č. 1 a 6 ze zastávky naproti sámošce “7 eleven”, kolem lokomotivy před nádrem, ulice vlevo. V 6:30 v polospánku opouštíme město namačkáni v busu (30 B), 8:00 busák u Sukhothai, nervní songthaewářka nás dováží za 20 B do mně již dobře známého River House, dostáváme stejný pokoj jako předloni (150 B), 8:30 – 13:00 dospáváme. CENY: tácek (cca 200 – 300 g) papáji, ananasu, “grepopomeranče” 10 – 15 B, jablka 30 B/kg, pohled 5 B, net 40 B/hod., v bance 1 USD = 31,2 B. Do staré Sukhothaie jedeme až ve tři (10 B), 14 km, 20 minut. Potkáváme slavnostní průvod, jdeme do areálu (40 B). Na to jak jsem se sem těšil jsem teď zklamán, všude se tlačí stánky a tržnice, romantika a sváteční atmosféra mi chybí. Postupem času se mi to ale začíná líbit, pořád je z čeho vybírat něco k jídlu atd. Vprogramu jsem si vytipoval představení Light & Sound ve Wat Mahathat od 20:00, volný vstup, úžasná show o historii Thajska, osudech Sukhothajského království, souboje, tradice …

25. listopadu 2004
Ráno začínáme zase na ovocném trhu, papája, meloun a jablka nám jako lehká snídaně stačí. Sníst si to jdeme do zanedbaného dvora kláštera. Zaujal nás rybníček z želvama, sumečkama a nám úplně neznámou rybou. Procházíme si město. Oběd si dáváme v celkem důvěryhodné, ale ne moc čisté proluce mezi domy (20 B). Do Staré Sukhothaje jedeme zase až odpoledne. Relax na ostrůvku Wat Sra Sri, pak večeře. Kolem půl osmé se stejným vchodem jako včera zkoušíme dostat do areálu Wat Mahathat, ale je uzavřený. Hlídá ho stráž, jdeme tedy k hlavnímu vchodu. “Plno, dovnitř už se nedostanete, vstupenky jsou vyprodány!” Vymýšlím si argumenty. Nedalo to moc práce, hlídač sehnal šéfa který nám nachává vystavit VIP vstupenky a odvádějí nás do PRESS oddělení. S díky odmítáme a sedáme si na trávník, abysme líp viděli. Jsou tady dnes významné návštěvy, proto ten humbuk. Představení opět úžasné, po skončení ještě běháme po chrámu a osvětlené památky ještě fotíme a filmujeme. V jedenáct zhasínají, a začíná ohňostroj. V půlnoci bereme songthaew domů a jdeme spát, ráno chceme jet dál.

26. listopadu 2004
Lehce prší, nechce se nám vstávat, píšeme pohledy, jdeme do ‘7 eleven’ pro něco k snědku, na net, Pulín od 15:30 do 16:30 na masáž (200 B/hod.), večer pozorujeme u chrámu vedle našeho guesthousu pouštění krathongů (věnečků tvaru lotosového květu z palmového listí a květin, posílané s mincemi a amulety pro štěstí na vodu) a po večeři jdeme spát.

27. listopadu 2004
Balíme, na busák jedem songem za 10 B a kupujeme lístky do Khon Kaen na 11:00 za 183 B. Letos už je to celé po nové silnici, v 17:45 jsme v KK, “Do Ubonu už dnes nic nejede.” Hm, no tak jdeme sehnat ubytko. V Suksawad GH mají dvoulůžko za 200 B. Pokoj odpovídá ceně, ale nám to stačí. Po procházce městem a dvou chodech večeře jdeme v půl jedenácté spát.

28. listopadu 2004
Vstáváme na budík v 7:00, v 7:55 jsme na busáku. Bus už tady stojí (132 B, klima), tak rychle kupujeme ještě sendviče a vody (vše po 5 B), a v osm vyjíždíme. 12:50 jsme v Ubon Ratchathani. Ptám se na spoj do Chong Mek, k hraničnímu přechodu s Laosem. Na hodinkách mi řidič jednoho busu ukazuje 13:50. Jdeme se najíst. Neexperimentuju, dávám si zeleninu osmahlou s vepřovým masem + rýže, Pulín zkouší kořeněný salát s ústřicemi, zeleninou, kuřecím salátem a nudlemi (obojí 20 B). Konzumaci po chvíli vzdává, pálí to jako blázen. Objednává si ještě smažené nudle s kuřecím masem, ale nechává si to zabalit, musíme na bus. Obyčejný bus s TV, za 25 B k Phibun. V 15:30 nás vysazují na křižovatce před městem a ukazují na u krajnice stojící song, za hodinu jsme u hranic. Tržnicí se prodíráme k přechodu. Výstupní razítka si necháváme dát v malé boudě vpravo od cesty, staví se nová budova, proto ta improvizace.

Laos

Na Laoské straně je velká budova, těžko asi celá využitá. Na straně z ulice se vydávají víza, ta už máme z Bangkoku, ostatní vstupní formality se vyřizují z druhé strany budovy. Jelikož je 17:05, tj. po “úředních hodinách” (po – pá 8 – 16h), jsme nuceni zaplatit každý 100 B. Nejdříve si nechávám napsat účtenku, kdoví co a na co tam ty klikyháky napíšou, ale aspoň je trošku za ty prachy potrápím a nebudu je podporovat v korupci. 🙂 První dojem z Laosu nic moc, chatrče a smrad zatuchliny. Jeden songař si říká za cestu do Paxe 500 B! 😀 Na další vozidlo sice chvíli čekáme, rychle se stmívá, ale ve třičtvrtě na šest se řítíme do Paxe za 40 B. Vysazují nás v půl šesté na okraji této velké vesnice, dál jdeme po svých. Končíme v hotelu Phat Thay One – klima, TV, koupelna = 60.000 Kipů (6 USD). Na ulici ještě objevujeme otevřený stánek – težko identifikovatelné kousky masa s hnědou omáčkou a rýže, a místo ubrousku role toaleťáku, ale máme hlad (dopadlo to dobře). Za hotelem je v noci strašný kravál, jdu to okouknout, stejně bych neusnul. Můj ty Buddho, to je lidí! Hned mě zvou ke stolu. Jeden kluk slaví narozeniny, na dvorku před domem je asi 70 lidí, hraje živá hudba. Nalévají mi Lao Beer, fůůůj teplé! Nabízejí mi k tomu vodu s ledem, oni si to také míchají… Po jedné sklence se loučím a jdu zpátky.

29. listopadu 2004
V pekelném žáru couráme ulicema, směňujeme peníze (1 USD = 10.000 Kipů), posílám pohledy domů (6.500 K), naproti poště dáváme oběd (rýže s vařenou zeleninou a hov. masem + voda a čaj = 5.000 K), a jdeme balit. V půl druhé vyrážíme na bus na jih. Netušíme ale odkud jede. Každý nás posílá jinam, chytám nerva a jdu slepě na jih! V tom vedru je to ale s plnou polní celkem únavné, po pár kilometrech se v jedné autočalounické dílně hroutím do sedačky, syn majitele umí trošku anglicky a všichni se snaží pomoct, “Jo, 4km odsud je busák.”, fajn, ale pěšky už nejdu, zastavují tuk-tuk, vysvětlují mu co potřebujeme, domlováme 10.000 K s platbou na místě. Nekecali, akorát přehazujeme bágly na songa do Muang Khong, a v 15:10 svištíme dál. V půl šesté jsme u přívozu přes Mekong, zapadá slunce, za 130 km které jsem strávil dobrovolně vstoje zavěšen venku platíme každý 3 USD. Převáží nás přes řeku i se songem. Na druhém břehu jsme až za šera. Z přiměřené cenové kategorie nakonec vybíráme New Pon’s GH (WC, teplá sprcha, větráky, ručníky…, prostě komfort za 5 USD/os., klima se platí zvlášť). Jdeme ještě ven na net (700 K za minutu) a na véču (7.000 K).

30. listopadu 2004
Máme budíček v 7:00, chceme na jiný ostrov, na Don Det. Pulín už od východu slunce venku filmuje. Nabízejí nám loď na Don Det za 3 USD na jednoho, ok. V 8:30 vyrážíme. Cca 25 km zvládá klasický longtail boat za hodinku a čtvrt. Tady je ale klid! Procházíme centrem ostrova, potkáváme jen buvoly, krávy a domorodce žnoucí rýži. U mostu na Don Khon se ubytováváme v Santhipab GH, chatky ze dřeva a rákosu 10.000 K na den/os.! Sociálky společné, voda jen studená, a záchod jen turecký (vetšinou za diváckého zájmu různých druhů ještěrek a gekonů). Zkoušíme vlastní restauraci v GH. Slova chvály by to ani nedokázala dostatečně popsat, nudle se vším možným (7.OOO K), Beer Lao 0,5 l (9.000 K), voda 1,5 l (2.000 K). Vše si každá chata zapisuje do svého sešitu, a platí se to najednou až na konci pobytu. Pulín po obědě spí. V 14:00 teda vyrážím sám na obhlídku okolí. Rýžovými poli do džungle, pozoruju motýly, vážky, velké mravence, vřeštící makaky… Až za šera docházím k vodopádům Somphamit. Další atrakcí je pozorování sladkovodních Iravádských delfínů (Orcaella brevirostris), ale není k tomu teď příznivé období. U vodopádů se dlouho nezdržuju, půjdeme sem zítra, do tmy chci být v zpátky. K večeři tlačím vydatnou rýžovou polévku s vepřovým m. (7.000 K), pak ještě banánový shake (4.000 K). V chatkách elektřina není, restaurace slouží jako společenská místnost. Moc se nedružíme, hrajeme karty, a v půl desáte už spíme.

1. prosince 2004
Budím se ještě před šestou. Jdu fotit východ slunce nad Mekongem. Po sedmé snídáme, kakao a omeleta s banány (6.000 K). Jdeme k vodopádům, platíme 5.000 K. Po nabažení se scenérií jdeme do jednoho blízkého bufáčku. Zkoušíme laoskou specialitu – ostrý papájový salát (tam máak-hung) ze zelené, ještě nedozrálé, papáji. Je to hodně kořeněné. Přikusujeme hlávkový salát a zralou papáju, ale dojíst se to stejně nedá. Chlemtáme pak vodu a dáváme na půl Beer Lao, vše dohromady 20.000 kipů. Procházíme dál kolem vodopádů, po břehu řeky, pískem, po skalách a lesem, až k vyhlídce na pozorování delfínů. Zpět vyšlapanou stezkou. Po večeři pokecávám s amíkem Jasonem, který má v San Franciscu jazzovou skupinu Levitt8. Když si teď měnil na vypůjčené trubce nátrubek tak ji zlomil, prý tisíc dolarů je v pr… Doma má údajně vlastní za dva tisíce dolarů, tu si na cestu po Asii brát nechtěl. Aby přišel na jiné myšlenky, rozhodl se že nám předvede něco z capoeiry. Při prvním složitějším prvku nakopl malíčkem levé nohy lavici, a asi si ho zlomil. Později přiznává, že hulit trávu a pít u toho rýžovou whisky Lao láo nebyl dobrý nápad. 😀

2. prosince 2004
Probouzím se v půl sedmé, Japonka z jedné chatky se balí. Ptám se jí kam jede, prý do Ban Nakasong. Tam taky potřebujeme. Budím Pulína a balíme. Jdeme na ‘farmářskou snídani’ (7.000 K), dostáváme od personálu náramky přátelství, a platíme celkem 23 USD. V 8:00 vyrážíme. Po dvou minutách měníme motor. Lodivodovi se nějak nezdál, tak požádal v řece rybařící kluky o ten jejich, a za chvíli frčíme dál. Ve vsi Nakasong nám motorkáři neodbytně nabízí odvoz na hranice. “Pánové, na motorku mě nedostanete!” Po chvíli stopujeme tuk-tuk, každý platíme 23.000 K. Při oražení pasu si ještě říkají o 2+2 USD. Zase na to chci nejdříve účtenku. 🙂 Loď na Kambodžskou stranu stojí další 1+1 USD.

Kambodža

Na celnici se válí na stole české vydání Playboye 10/2004, nedávno tudy evidentně prošel krajan. 😉 Celník si říká o 2+2 USD, ale stvrzenku vystavit nechce. Odmítám zaplatit, vzdává to celkem rychle. Ukecáváme s maníky od rychlých člunů cenu plavby do Stoeng Treng ze 40 na 30 USD. Byl to pořádný hukot, cca 80 km jsme po proudu řeky přefičeli za necelé dvě hodiny. Bylo vidět že to lodivod má fakt zmáknuté. Slalom mezi ostovy, peřejemi a mělčinami zvládal skvěle, obrovské víry jsme přeskakovali! 🙂 V Stoeng Treng nám vnucují GH, snažíme se jít na bus do Kratie. Zřejmě ale nic nejezdí, tak stopujeme auto, “Klidně si nastupte, no problem.” Během jízdy chce 15 USD od každého, nabízíme 5 USD za oba. Vykládá nás na stejném místě kde nás naložil. Za 20 vteřin se ale vrací, že to bere. 🙂 Jojo, lepších 5 doláčů v hrsti, než holub na střeše. Šílená jízda po 145 km hlinito-kamenité silnici netrvala ani dvě hodiny. Cestou přejel asi dvě slepice, ztráty na prasatech, kravách a dětech jsem nezaznamenal. V půl čtvrté vystupujeme v Kratie. Okamžitě se na nás sesypávají náhončí všech hotelů ve městě. Pár jich s nimi obcházíme, vždycky čekají venku jestli ještě vyjdeme. 🙂 Nakonec vybíráme You Hong GH, kde chtějí 3 USD za oba. Ještě před hotelem nabízeli 2 USD za dvoupostelový pokoj, ale tohle je dokonce za dvoulůžko. Lhát se nemá! Nabízejí kompromis, 2,5 USD za ten dvoupostelák s vlastníma sociálkama a větrákem. OK. Snažíme se sehnat něco k snědku venku, ale nakonec jdeme do hotelové restaurace, nudle se zeleninou a hovězím m. za dolar jsou výtečné.

3. prosince 2004
Probouzím se už v půl šesté, balíme. Snídáme vaječnou omeletu se zeleninovou oblohou s houskou se sýrem a ještě džemem za 1,3 USD, 1.000 R chtějí za čaj. Vedle ve směnárně měním v kurzu 1 € za 5.200 rielů. V půl desáté jdeme na bus. Zbytečně, protože pozdě, už je pryč. Hned ale domlouvám taxi do Kampóng Cham za 12.000 R za os. Nakonec z města vyrážíme v osobáku Toyota Camry – 8 dospělých a dvě děti. Na sedadle řidiče 2 dospělí, na sedadle spolujezdce 2 dospělí… V Kampóng Cham sháníme mikro dál do Kampóng Thum. První nabídka 20.000 R, další 15.000, a sám ještě zlevnil na 7.000/os. Tak už se zase vezeme, nabouchali nás do mikrobusu devatenáct lidí. V Kampóng Thum přímo u zastávky bereme dvoupostelák s TV v Sok San GH za 15.000 R/os. a jdeme na večeři do jídelny – rýže s masem a vařenou zeleninou = 2.000 R, voda 0,5 l za 500 R

4. prosince 2004
V sedm vstáváme, na tržnici kupujeme trs banánů za 2.000 R, sladké rýžové zákusky, a jdeme na bus. Taxi ani pickup po včerejších zážitkách nechceme. Od osmi čumíme u silnice, v půl desáté ztrácím trpělivost, x rozdílných informací o místech odjezdů autobusů mě docela vytáčí. Zdá se, že nikdo nic neví, nebo dělá že neví abysme nakonec jeli taxíkem. Nakonec přece jen nacházíme zastávku s busy do Siem Reap. Stíháme si dát ještě obídek, a za 10.000 R v 10:25 vyrážíme. V poledne jsme v cíli. Neuvěřitelné množství náhončích hotelů (možná i kapsáři!), strkají se mezi sebou a překřikují se. Bereme si jen vizitky a chytáme tuk-tuk, vybíráme podle fotek na vizitce Sunny Way GH. V reálu je taky pěkný, 4 USD za oba, bereme. Na poště kupuju pohledy (2.000 R) a známky (2.200 R). Ve městě směňujeme 1 € za 5.200 R, procházíme tržnici Psar Chaa, a nechávám se ostříhat, vlastně oholit, ala Beckham. Jeho plakát – když to tak ještě nosil – mají na zdi, a milimetrovému sestřihu jinak neřeknou. Za 1 USD (4.000 R) je v ceně ještě masáž obličeje a krku. Pak ještě půl hodinky na netu (2.000 R).

5. prosince 2004
V 7:30 sedáme na v recepci vypůjčená kola (1,5 USD/den), kupujeme ve městě něco k snědku a k pití, a šlapeme do Angkoru. Vstupné na den buď 20 USD nebo 82.000 R, na dva nebo tři dny 40 USD + foto na průkaz. Kupujeme jednodenní vstupenky. Nejdříve lezeme na Phnom Bakeng – chrám z konce 9. století na 75 metrů vysokém kopečku. Pak postupně obhlížíme chrám z 10. století Baksei Chamkrong, pověstný až 45 metrů vysoký Bayon s 216 obrovskými kamennými tvářemi a krásnými reliéfy s výjevy ze života v Khmérské říši 12. století, Banteay Prei, a samozřejmě úchvatný chrám Angkor se třemi podlažími a 55 metrů vysokou centrální věží. Před setměním ještě prozkoumáváme Ta Prohm – rozlehlý buddhistický chrám z 12. století známý džunglí prorůstající do ruin.

6. prosince 2004
Zase si půjčujeme kola, a vyrážíme po silnici na východ z města. Odbočujeme na polní cestu vlevo. Máme v plánu Pradak, vesničku východně od Angkoru. Po několikahodinové cestě po kamenitých i písčitých cestách, mezi rýžovými poli, kolem nuzných obydlí a setkávání s usměvavými venkovany, dáváme konečně polední oběd v Pradaku. Rýži s klobáskou, čili, česnekem a okurkou za 2.000 R si dáváme oba dvakrát. Relaxujeme pak v kilometr vzdáleném chrámu Banteay Samre. Kolem třetí odpolední cestou zpět na chvíli kotvíme u Srah Srang, Královských lázní. Před západem slunce se v těžké pohodě kolébáme na těch úžasných strojích do města. Papaya shake a sprcha nás povzbudili. Vyrážíme na Novou tržnici, kupujeme batohy, vyřezávané sošky, CD, trička, náramky…

7. prosince 2004
Pulínovi není dobře. Na plánovanou vycházku do motýlí farmy vyrážíme až v deset, vstupné 1 USD. Pulín si jde pak zase lehnout. Dopřávám si khmérskou masáž za 6 USD (něco mezi thajskou a klasickou), a sháním jízdenky na zítřek, na bus do Poi Pet u hranic s Thajskem (4 USD/os.).

8. prosince 2004
Mikrobus svážející turisty z hotelů k autobusu má třičtvrtě hodiny zpoždění, ale odjezd stíháme. V 8:30 se vydáváme polní cestou ke 145 km vzdáleným hranicím. V půl třetí koooonečně v cíli. Bágly ze zavazadláku máme celé od jemného prachu. Přechod do Thajska vypadá jak Las Vegas. Tunelem v jednom kasinu musí projít každý, postavili ho přes silnici. Na Thajské straně je fronta jako svi.ě.

Thajsko

Za tržnicí chytáme tuk-tuk, za 20 B na busák do města. Vyšlo to skvěle, bus do Chanthaburi odjíždí za 5 minut, v 16:00, 80 B. Ve čtvrt na devět pak šlapeme do centra města a nacházíme hotel Chon Lee – 200 B za 2 osoby v třílužáku je příjemná cena.

9. prosince 2004
Od časného rána couráme městem. V 10:25 chytáme bus do Ban Phe (50 B). Ve čtvrt na jednu nás vysazují na odbočce, na 2 km k přístavu si stopujeme pickup. Kupujeme zpáteční lodní lístek na 13:30 na Ko (ostrov) Samet za 120 B a dáváme oběd – nudlovou polévku s vepřovým masem (25 B). 14:40 vylodění. V Ao Cho Resortu usmlouvávám z 500 na 300 B za os., a hned se jdu koupat do moře. K večeři si dávám rýži s olihní (45 B), jsme přece na ostrově, tak nebudu jíst kuřecí nebo vepřové, ne? 😉

10. prosince 2004
Od 10 do 12 koupačka a lehce i opalovačka. Oběd zase z moře: polévka s rybou (45 B). Pokecávám pak s majitelkou, loupeme u toho tamarindové lusky. Kolem půl třetí jdeme na čumendu na Ao Phutsa, nic víc než přelidněná pláž. Přecházíme ostrov na západní břeh a čekáme až do západu slunce.

11. prosince 2004
Koupačka jen 8 – 10, balíme, v 13:30 odplouváme. Za třičtvrtě hodiny zpět na pevnině. Na jedné zastávce už stojí bus do Bangkoku. Kupujeme jízdenky (97 B), počkají než se naobědváme. Ani ne poloprázdným busem dorážíme po třech hodinkách na bangkocký Eastern Terminal, chytáme 511 a frčíme až ke Khao San. V Nat II mají volno, tak se ubytováváme, vyzvedáváme věci z úschovy a platíme za to předem dohodnutých 200 B. Večer couráme po Khao San a nakupujeme.

12. prosince 2004
Je neděle, sám vyrážím na Chatuchak Market zvaný také ‘Víkendový trh’, jelikož je otevřený jen o víkendech 7 – 18h. U asi 7 tisíc stánků na 160 tisících metrů čtverečných sežene denně 200 tisíc návštěvníků prakticky vše, od domácích potřeb a starožitností až po opiové dýmky a mláďata ohrožených zvířat. To už ne legálně, ale na černém trhu se tu prý dají sehnat tygříci, krokodýli, giboni… Když už toho mám dost, jedu do Lumphini Park na trochu relaxu. Pak jdu na World Center Plaza a jedu zpět.

13. prosince 2004
Pulín zase lenoší, není mu zase moc dobře. Vyrážíme skoro na střídačku do blízkých ulic, a celý den nosíme tašky s nákupy na pokoj. Oba využíváme bankovní karty, hotovosti došly. Současně se snažíme vše zabalit, aby jsme toho pak večer neměli tolik. Stejně se nepodařilo, mačkáme to do báglů ještě v jednu ráno.

14. prosince 2004
V půl druhé jdeme teda konečně spát, budíky dáváme na půl pátou. Na pátou máme objednaná místa v mikrobusu na letiště. Vše pak probíhá bez problémů, odbavení také. V 6:55 zvedáme čumák z Thajska. Během letu do Kijeva se nic zvláštního neděje, až na pár slabých turbulencí. Po dvou hodinách čekání na let do Prahy, se od západní Ukrajiny vznášíme nad mraky a zase dolů…