trasa cesty15. – 27. 8. 2016

Zbylo pár dní dovolené, po Evropě se nám moc nechtělo, rozhodovali jsme se nakonec mezi destinacemi, kde už jsme byli. Vyhrála ta nejbližší.

15.8.2016
Výjimečně jsem nic nenechal na poslední chvíli, tak máme dobaleno celkem brzy. Na letiště vyrážíme už v poledne. Silnice v pohodě, v půl druhé už stojíme frontu k přepážkám. Do Dubaje letíme Airbusem A380-800, odbavit 519 lidí tedy chvíli zabere. Přijít na poslední chvíli, fronta by už určitě nebyla. 🙂 Letíme i nad východním Tureckem a Iránem, výška 41.000 stop (cca 12,5 km) mě lehce uklidňuje. Sleduju filmy Pelé a Los 33, celkem fajn pokoukání a první etapa rychle utíká.

16.8.2016
V Dubaji jen hledáme lehátka a od jedné do půl sedmé spíme. Na snídani jdeme zase za poukazy do kavárny. Přesun metrem na Terminál 3, brána C13, odlet v 10:10.

Šrí Lanka

Tentokrát vydával peníze jen Commercial Bank, u People’s Bank jsme se nechytali (ani při dalších výběrech v zemi). Na busák jdeme pěšky. Připadá nám, že je větší dusno než v únoru. Chtěli bysme dojet dnes do Kurunegaly. Jet nejdříve do Negomba a tam shánět další bus se nám teď v odpolední špičce nechce, mohlo by to být na dlouho. Vyrážíme teda na východ. Nejdříve malým busem do Diwulapityje, pak velkým za 65 Rs do Narammaly, a tam hned přestupujeme do klima busíku do Kurunegaly. Konečná na hlavní silnici u autobusáku. Jdeme hledat hotel Situ Madura, našel jsem si ho na netu, ale zapomněl vytisknout plánek města. Fotografická paměť nezklamala, po asi 300 metrech chůze liduprázdnými ulicemi, vcházíme do neosvětleného dvora. Na recepci jsou dva maníci. Volný pokoj mají, hurá. Dokonce jen za 1500 rupek. Když vidíme pokoj, chápeme cenu. Nic moc, ale na přespání nám stačí. Usazují nás v kanceláři, zapínají TV a klimu, nabízejí večeři. Když je pokoj připraven, nesou za námi už tác s hromadou smažených nudlí s hovězím masem, porce pro 2 lidi.

17.8.2016
Vstáváme až v deset. Na recepci po nás chtějí včetně 10% poplatku 1463 rupií, za pokoj nakonec teda jen 1000. V 11 jedeme busem do Dambully. Tam čekáme u silnice asi 15 minut, chytáme spoj Kendy – Trinkomali (tak se to vyslovuje, psáno Kandy – Trincomalee). V půl čtvrté už se cpeme u autobusáku (2 jídla + 2 papaya fresh džusy + petka vody = 750 rupií). Pak chytáme bus do Nilaveli (40 Rs). Od silnice berem tt k Sea Zone. Místo nemají, pěšky se poohlížíme kousek blíž k pláži. V Island Breeze Inn místo mají, pěkné doměčky v zahradě, křesílka na terase, nevezměte to za 4500. Jdeme se hned podívat na pláž. Fůra lidí. Nojo, zítra je poja, slavnost úplňku. Místní mají volno. V naší jídelně si kupujeme plechovku Lion Strong, obsah alkoholu 8,8% a domlouváme si na ráno šnorchlování na Holubím ostrově (Pigeon Island).

18.8.2016
Budík v 7:45. Jdeme si dát ještě snídani, obchůdky tady nejsou. Oba si dáváme pitu s kitulem a papájové džusy, celkem 1610 včetně oficiálního 10% dýška. Majitelka nás posílá na pláž za vysokým mužem jménem Rafík. Opravdu se nedá přehlédnout, hned na nás mává. Na ostrov nás veze jiný chlapík. Z člunu vystupujeme v 9:50, domlouváme si odvoz kolem druhé. Nevím jak tady to šnorchlování vypadá, ale přinejhorším se tady budeme koupat a válet, jako bysme to asi stejně dělali v Nilaveli. Docela dost lidí jen postává ve vodě, plave a šnorchluje jich jen málo. Ještě štěstí že ti místní většinou neumí plavat. Šnorchlování je fajn, máme pořád co dělat. Po druhé pro nás připlouvá člun. Po sprše jdeme na bus do Trinka. V restauraci u busáku hned dáváme rice & curry a hovězí kotu rotti + čaje + vodu, vše za 480, v Nilaveli začínají jídla na 500… Jdeme si na zítřek zamluvit ubytko, tady ve městě se bude vegetit líp. V NJoy Inn mají plno, naproti v Trinco Beach Hotelu mají pěkný pokoj s TV a klimou za 5000. Vlastní plážová lehátka nás přesvědčují, zítra nás čekejte. Jdeme ještě do Wine Store pro plechovku a máváme na ulici na bus. Cestou se naplnil k prasknutí. Třikrát kolem mě prošel průvodčí a říkal jsem mu, kam jedeme. Nakonec v Nilaveli vystupujeme, aniž bysme zaplatili. U silnice kupujeme ke snídani meloun a banánky, a černočernou tmou se plížíme domů. Ještě že jsem si vzal tu svítilnu…

19.8.2016
Příjemně fouká vítr, k silnici jdeme pěšky. Na zastávce už sedí dvě bílé holky, po nás přišel starší pár a dva místní. Přijíždí bus. Je nacpaný že lidi visí ze dveří. „Tam nejdu, počkáme na další.“ Všichni ze zastávky se tam cpou. Ještě neodjel a jede další. Máváme. Za čelním sklem někdo kroutí rukou že nezastaví, ale řidič je asi jiného názoru. Nastupujeme. Autobus není linkový, ale výletní. Hinduisté z městečka severně odtud jedou do Trinka do kovilu v pevnosti. Vezou nás až k pláži. Do hotelu jdeme pěšky. Už nás čekají. Vybalujeme jen plavky a jdeme na pláž. Lehátka pod slunečníky jsou volná. Ve tři máme schůzku s chlapíkem, co organizuje výlety za delfínama. Domluva je rychlá. Za 3000/os., ráno v šest na pláži. OK. Navečer jdeme pro obvyklý sortiment, papája, banány, nanuky, a nakonec ještě kousek od hotelu kupujeme vaječné hoppery à 50 rupek.

20.8.2016
V šest už fotíme na pláži vycházející slunce. Do člunu s námi nastupují dva kluci z Indie. Plujeme na širé moře, kde už krouží asi 10 člunů. Naháníme delfíny jak zvěř. Pár desítek jsme jich přece jen viděli. Malým člunem na pozorování delfínů už ale nikdy nepojedu. Po asi půl hodině návrat kolem skály Swami. V osm už jsme na lehátkách na pláži. V poledne už se olizuju zase u busáku nad birjani za 280. 😉 Terka jen veget kari & rýže. Zpátky taky tt, mezi hotelovou čtvrtí a busákem jezdíme za stovku, 17 Kč za kilometr mi přijde jako slušná cena. Po odpoledním plavání a válečce na pláži jdeme ještě do pevnosti. Docela dost lidí, je znát že jsou prázdniny. Před kovilem se zouvat musí všichni. Dva místní si chtěli žabky nést v ruce, ale lidi je zastavovali, aby obuv odložili. Pravidla jsou pravidla. Kolem chrámu přibyly modlitební kolébky a stuhy. Ze skály opět žádné velryby nevidíme. 🙂 Dole u východu z pevnosti si dáváme čaj a zmrzlinu, od Sloního domečku zkouším Fruit ’n’ Nut, výborná, s kešu a rozinkama. Bereme si tt k hopperákovi, a kupujeme zase čtyři. Dělá mi ještě jeden obyčejný kokosový. Myslel jsem, že z vděku, ale Terka říkala, že jí za něj naúčtovali dvacku. 🙂

21.8.2016
Ráno v osm už jsme na pláži. V 10 check-out a tt na busák. V 10:30 vyrážíme kolombskou linkou. Chvíli se zdržujeme v ulicích, když jeden přiopilý pasažér nechtěl zaplatit jízdné. Chtěl se prát, tak jsme zastavili u policejní stanice, kde ho vyvedli. V půl jedné už sedím v Habaraně na stejné posteli jako v únoru. Uvažovali jsme o jiném ubytování, ale došli jsme až do Sky View. Nový majitel/provozní řekl, že volný pokoj má, a dovedl nás až na pokoj č. 1. Stejná cena, 2500 Rs. (Později jsem se dozvěděl, že nejvyšší patro je nejdražší, proto nás vedl nejdříve na jedničku. Patro níže je za 2000, a přízemí za 1500. Nám částka přišla rozumná, jiný nebo levnější pokoj jsme nechtěli.) Jdeme na oběd do již známé restaurace na hlavní ulici, a pro dřevořezbu sedícího Buddhy. Navečer ještě procházka k nádrži za domem. Pořádají tady za 35 amerických papírků projížďku na slonech, tuto atrakci si klidně necháváme ujít. Lezeme ještě na skálu s vodárenskou věží. Z vrcholu je pěkně vidět Ritigala i Sigirija. Večer při sezení na terase slyšíme češtinu, přidávají se k nám Lucka s Matějem, kteří mají pokoj na stejném patře. Později přisedají i jejich dnešní průvodci po NP Kaudulla, Ranga a Rasta. Do půl jedné popíjíme, zpíváme, hrajeme…

22.8.2016
V sedm už jsme po snídani, a jdeme na bus do Palugaswevy. Během deseti minut už se vezeme. Vysazují nás kus za kolejema, tak popobíháme k nádraží. Vlak jede přesně, v 7:58. Za 25 rupek jedeme do Galoji. Po půl hodině pokračujeme do Polonnaruwy. Před nádražím chytáme bus do Starého města za 12. Už to tady známe z února, na oběd jdeme na jistotu. Dávám si birjani, tady jsou v rýži i rozinky a kešu, vařené vajíčko a kuřecí stehno nechybí. Pak couráme u kanálu a na hrázi nádrže. Procházíme lázně a před vchodem k ruinám nastupujeme do busu zpět do Habarany. V hale ubytka potkáváme Rangu. Domlouváme hned safari v NP Kaudulla. Nově ubytovaný Švýcar Severin se k nám přidává. Cestou Ranga kupuje nezbytný arak a sodu, máme ještě řidiče. Fičíme docela dlouho na sever a pak po rozbitých silnicích. Slonů potkáváme jen malá 4 stádečka, ale docela fajn výlet. Vracíme se až za šera. Večer zase posezení, ale jen do devíti, pražáci ráno brzy vstávají.

23.8.2016
Před osmou jdeme na bus do Inamaluwy (32 Rs). Když vystupujeme, mává průvodčí na tuktukáře, že má pro ně 2 lidi. 😉 Tt tvrdí že je to 10 km do Sigiriye, a pod skálu Pidurangala 12. Nechce se mi mu věřit, ale 500 rupek jsem byl ochoten zaplatit tak jako tak. Cestou potkáváme červené autobusy, zpátky si teda jeden chytíme. Pod skálu to je přesně 12 km, tuktukář nekecal. 🙂 Nejdříve procházka po schodech v lese, ve stínu je příjemně. Skalní chrám s ležícím Buddhou, a kousek za ním začíná přituhovat. Skála se rozestoupí a začíná kamzíková dráha. Škrábeme se po čtyřech až na vrcholovou plošinu. Fičí pořádný vítr, ale výhled krásný. Pěkně je vidět fronta lidí na schodišti na Lví skále. Odsud je to určitě lepší. 🙂 Po sestoupení jdeme kolem areálu, restaurací a muzea, až k silnici B162 na autobus do Inamaluwy (40 Rs). Bus pokračuje na jih, vystupujeme a přecházíme silnici. Dobíháme bus zpět do Habarany. Po vystoupení z busu potkáváme Rangu. Tvrdí, že má u nás v ubytku další dva Čechy na safari v NP Minerija. To kecáš, ne? 😀 Chci ještě na oběd, ale už není čas, do Mineriye se prý jezdí brzy odpoledne. Veze nás rovnou k nám, dole na terase opravdu sedí 2 Češky a čekají na safari auto. Jen si beru na pokoji dlouhé sklo a už jedeme. Samozřejmě nejdříve pro arak, tentokrát bude mix s fantou. Každý dostáváme i petku vody. Průjezd přes vstup opět rychlovka, žádné zdlouhavé papírování nebo fronty. Aut zpočátku potkáváme málo, nakonec docela dost, ale ne stovky jak strašil Ranga. Slonů je více než aut. Fakt paráda. Spousta slonů. Zpátky na ubytku jsme už v pět. Jdeme ještě relaxovat na skálu nad nádrží, a pak zase s konvicí čaje u nás nahoře na terase. Později přišel Severin s párem Němců. Dopisuju deník, baví se mezi sebou německy. Pak je zajímá, jak to chodí v Trinku. Já se zase vyptávám na počasí v Kendy a na moře v Negombu. V tom prvním opravdu celé dny spíš prší, to druhé je špinavé a rozbouřené, takže musím vymyslet jiný program pro zbytek cesty. Severin zítra jede do Trinka na letiště, a do Kolomba přeletí vrtulníkem za 9.200 Rs, jen tak, protože na Srí Lance vrtulníkem ještě neletěl.

24.8.2016
Před usnutím jsem ještě vymyslel, kam pojedeme. Před osmou už teda sedíme v busu do Anuradapury (98 rs). Vystupujeme až na konečné na Novém autobusáku. Bereme tt ke kolombskému a ubytováváme se v nejbližším hotelu, v Down Town. Dvě noci na třílůžkovém pokoji s klimatizací smlouvám na 6000. Jdeme se podívat, jak pokračuje stavba Sandahiru Seja. Mají další asi 3 metry na výšku, i když ne úplně dokola. Pak jdeme zase k dagobě Mirisaveti z 2 století př. n. l. Chuť na dobrou kávu nás zavedla do Sanctuary at Tessa Weva. Trochu luxusnější resort, místní kafe mají levné. Kvalitní „european standard“ je šálek za 400. Vychutnáváme si ho v příjemném tichu a stínu. Vracíme se na pokoj. Navečer se ještě jdeme projít na hráz nádrže Nuwara kterou máme hned za domem, ale nic moc. Zajímavé je asi jen to, že už tady stojí přes dva tisíce let. Jinak tady běhají jen psi a koupou se místní. Chodit někam daleko se nám nechce, nádrž má plochu 12 km² a brzy bude tma.

25.8.2016
Ve čtvrt na osm na kolombském busáku zjišťujeme, že je lepší stát na ulici. Bus ke svému stání nezajíždí, jen zastaví u krajnice. Pár místním to ujelo, než zareagovali a z busáku doběhli. Jsou v klidu, pojede další… Poučeni jdeme chytat bus na Market Bus Stop do Mihintalé. Za 30 rupek jsme po chvíli v cíli. Celkem liduprázdno. Couráme k nejbližšímu kopci. Cestou si prohlížíme kamennou vanu v nemocnici z asi počátku našeho letopočtu. Po 1840 kamenných schodech vycházíme nahoru na horu. Mezi tím u mnišského refektáře platíme po 500 vstupné a o kus výše odkládáme sandály. Mně ještě přes kraťasy uvazují suknici, i mužům nesmí být vidět ani kolena. Terka připravena, obléká dlouhé kalhoty. Vystupujeme až k dágobě Maháséja odkud je pěkně vidět na Meditační skálu. Na její vrchol se nám nechce, je tam fronta, praktikující nejsme a výhled o moc lepší nebude. K Mahindově jeskyni se vydáváme, ale po chvíli to vzdáváme. Jde se po prudkých schodech dolů, pak bysme museli nahoru, a celé na boso nás to nebaví. Chvíli si užíváme atmosféru u dágoby Ambasthalé, pod bódhi (posvátným fíkovníkem). Pomalu se loudáme po Old Road zpátky dolů. U dagoby komlexu Indikatu Seja pozorujeme rituál rozbíjení kokosových ořechů. Nejdříve ho nahřejí nad ohněm, pak s ním mrští o zem aby prasknul. Už jsme to viděli u kovilu v Trinku a v únoru i v Kataragamě. Na zastávce u hlavní silnice stojí bus. Moc možností není, jen si ověřujeme že fakt jede do A/pury. Vystupujeme u tržnice, na ex do sebe oba otočíme plný kokosák a dokupujeme něco k snídani. Na chladném pokoji nás zmáhá únava a asi na hodinu usínáme. Pak jdeme vedle zase na rýži s kari a kuřecím stehnem. Couráme tržnicí, posedíme v čajovně (šálek za 10 rupií) a kupujeme vaječné hoppery (kus za 40 Rs.) na zítřejší cestu autobusem.

26.8.2016
Zase jsme se probudili v šest. V 6:45 už u busáku nastupujeme. V 7:15 odjíždíme z Nového busáku, v 8 projíždíme kolem odbočky k NP Wilpattu, v 8:50 Puttalamem. Řidič jede jako šílenec. Po jídlopauze kousek před Čiló se uklidnil. Vysazují nás někde za Negombem. Jdeme na jih pěšky. Za chviličku kolem projíždí bus k letišti, bez zaváhání nastupujeme. Netušíme kde jsme a jak daleko to je aspoň k odbočce na letiště. Ještě že jsme nastoupili, bylo to několik kilometrů. Vystupujeme na konečné, na busáčku ze kterého jsme před jedenácti dny vyráželi do Kurunegaly. Času máme fůru. Loudáme se do City Hotelu na džusy a jídlo. Ve dvě už sedíme na letišti v hale před kontrolou před check-in, provádíme předodletové úkony 🙂 a do šesti čekáme na otevření brány. Pak už běží všechno podle Emirates.

fotogalerie