Jižní Afrika / Namibie & Botswana

24.6. – 21.7.2015

plán cesty

 

 

 

 

 

 

V zimě se Terce podařilo rozbít mi hrnek z Namibie. Řekl jsem jí, že mi tam koupí nový. Bylo tedy jasné kam letos pojedeme. Popravdě, zjara jsem se jí zeptal jestli zase Asie nebo třeba Afrika. Co odpověděla je jasné…

23. června 2015

Zítra odlétáme, a stále ještě nemáme pasy s vízy do Namibie. Po několika urgencích mi ve čtvrtek mailem poslali vyrozumnění, že pasy máme stále ve Vídni na ambasádě. Je pondělí, brzy ráno tedy vyrážíme autem do Vídně. Úřední hodiny na ambasádě jsou do 13.00, pak odpoledne od 14.00. V poledne projíždíme městem, navigace mi našla parkoviště asi kilometr od ambasády. Parkujeme a vystupujeme z auta. Bez navigace jsme ale ztracení. 🙂 Času dost, v klidu popojíždíme autem podle navigace a zastavujeme přímo u ambasády. Zvoním u brány, a čtu si vylepené upozornění, že víza lze vyzvedávat pouze do 12.30. Prodělávám lehčí zástavu srdce 🙂 , koukám na hodinky, 12.25, uf, to bylo těsné. Málem jsme nikam neletěli…

24. června 2015

Pár věcí jsem objednával na poslední chvíli, jedu na poštu, obvolávám kurýry, vyzvedávám zásilky, ale na letiště pro jistotu vyrážíme dříve než loni. Po R10 a přes Prahu až na parkoviště jedeme témeř bez zastavení. Tentokrát si auto dávám do zastřešené části. Hned je u nás shuttle. Kecáme s řidičem o autech, taky má Cee´d. Batohy si necháváme obalit igelitem a ve dvě už jsme odbavení. Ve tři do Gate A6, v 15:20 do letadla a v 15:40 vzlet. V Dubaji jen 34°C. Po půl hodině…

25. června 2015

…máme prošlý terminál až k bráně C21. Nakonec uléháme za sedačky na koberec. V půl třetí mě Terka budí. Bránu otevřeli dříve, v letadle jsme celkem brzy. Na trojsedačce jsme sami, tak se docela prospávám.

JAR

Jo´burg hlásí 16°C, je krátce po jedenácté když vstupujeme na pevnou zem. Na karuselu čekáme na naše zakuklence jen chvíli. Jdu si vybrat z bankomatu a pak k autopůjčovnám. Papírování chvíli trvá. Z letiště vyrážíme až před jednou. V Pretorii jsem najel na špatnou odbočku, tak projíždíme centrem se zácpami. Na N4 se napojujeme 54 km před Rustenburgem. Stihli jsme si během zajížďky nakoupit i v supermarketu, tak svištíme 120 až do Zeerustu. Za městem odbočujeme k první B&B – Africa Unplugged Lodge. Vítá nás sympatická paní Hazel. Pokoj s dvěma postelema, sprchou, WC a TV za 300R bereme bez rozmýšlení. Do šesti relaxujeme na lavičce na zahradě. Se západem slunce se citelně ochlazuje, v TV hlásí na noc 7°C. Na posteli je přikrývka složená ze tří dek, zima nám určitě nebude.

ujeto 300 km; JNB 1700 m n.m. – Zeerust 1200 m n.m.

26. června 2015

Zima nám nebyla a krásně jsme se vyspali. Jelikož jsem včera sledoval směrovky do lodge, přehlédl jsem že k hranicím byla odbočka už ve městě. Ráno teda nevědomky fičíme nejdříve do Mafikeng, odtud už na hraniční přechod Ramatlabama. Výstup z JAR v pohodě, na Botswanské straně platíme i zpáteční silniční poplatky (celkem 190 BWP, směnárna tady je)

Botswana

a fičíme směr Kanye. Tankujeme (litr 93 unl./8,3 BWP) a dokupujeme zásobičky v Jwanengu. Chtěl jsem do místní Rezervace divoké zvěře, ale je do 29.6. zavřená. Do diamantového dolu nás nepustí, tak jedeme hned na Kang. Na dvou místech silnici kříží trať Kalahari Desert Race, rally v poušti. Zastavujeme a chvíli si užíváme adrenalin. Pak jedme dál na severozápad, přes silnici nám přebíhají už jen pštrosi, osli a krávy. V Kang hledáme ubytko v Nambo Guest House, ale nabízejí nám jen pokoj za 550 BWP, vracíme se před město do Kang Lodge, pokoj s dvoulůžkem, TV, WC a sprchou na 399 BWP bereme. Pokoj je větší a čistší než v Nambo GH, a je tady tepleji než včera v Zeerust. I klimatzaci s topením si můžeme zapnout. :-)

ujeto 521 km; Zeerust 1200 m n.m. – Kang 1124 m n.m.

27. června 2015

V sedm se rozednívá. Je zataženo, takže ještě dlouho je docela šero. Vyrážíme ve třičtvrtě na osm po Trans Kalahari Highway. Dvouproudá silnice, nic víc.
Trans - Kalahari Highway Minimální provoz. Po krajnicích se potulují krávy, kozy a koně. Taky desítky turako šedých, nějaké leskoptve a dropi. Asi 50 km před Ghanzi je křižovatka, k hranicím ještě 160 km. Kousek před hranicema tankujeme 95 za 8,23 BWP. Obsluha natankovala plnou tak, že je benzín až k hrdlu nádrže. Když plnou, tak plnou. Výstup z Botswany rychlý, na vstupu do Namibie fronta, u placení silničního poplatku ještě delší. Přede mnou se mění zrovna směna. Platím 242 v jihoafrických randech (kurz NAD a ZAR je stejný)

Namibie

a pokračujeme do Gobabisu. Nejdříve se jedeme podívat na kemp kde jsme s Dejvem nocovali před devíti lety. 80 NAD a hliněná kempovací místa. Kilometr níže je Goba Lodge. Sice 90 NAD, ale trávník. Bereme. Stavíme stan a jdeme do restaurace na jídlo. Z netu zjišťujeme že k ránu má být 2°C. Uléháme v půl desáté, ještě to jde.

ujeto 514 km; Kang 1124 m n.m. – Gobabis 1422 m n.m.

28. června 2015

GobabisnocV půl páté se budím a zimou už nemůžu usnout. Jdu do auta. Terka má lepší a novější spacák, ale přišla se ohřát taky. Když se rozednělo, u napajedla pro pštrosy byly z kapajícího kohoutku na plotě rampouchy. Tak je jasné proč nám byla taková zima. Bylo -2°C, tady pod přehradou možná ještě méně. Rozmrzáme v autě až do půl osmé. Jdeme k recepci na net si připomenout kde hledat kemp Capricorn, kam bysme chtěli dnes dojet. V restauraci si dáváme pár čajů a káviček. Vyrážíme až v půl desáté. Před jednou jen projíždíme Windhoekem, a v půl třetí už nakupujeme a dotankováváme (11,23 NAD/95 unl.) v Rehobothu. Ve tři začínáme náš malý Namib Desert Race. Štěrkopískové silničky druhé a třetí třídy (C a D) nejsou nic moc. I když je povolená 100, jedu 50-80, podle podmínek. Přes všechnu opatrnost a předvídavost mi to v prudším svahu ujede do hlubokého písku, chci to vyrovnat, a už jsme jak na sněhu. Smyk, a letíme bokem mimo silnici. Naštěstí tam nebyl žádný velký kámen nebo strom, ale zase jen nalítaný štěrkopísek, který nás pěkně zastavil. Jen jsem vycouvnul zpátky na cestu a jelo se dál. No, ne hned, chvíli to rozdýcháváme. Za tři kilometry dobře značená odbočka ke kempu Capricorn. Majitel, Karsten, je z Berlína, celkem mladej chlap v pohodě. Půjčil nám i tlusté deky. Kempová místa hliněná a tvrdá, ale sociálky pěkné a teplá voda.

ujeto 432 km; Gobabis 1425 m n.m. – (Windhoek cca 1670 m n.m.) Capricorn Camp 1426 m n.m.

29. června 2015

Kolem osmé jdeme podle dohody ke Karstenovi do domu na čaj. V jídelně si povídáme. Je mu 50, inženýr a bývalý manažer, byl pracovně v Namibii, přehodnotil život, našel si tady ženu, prodal v Berlíně byt a koupili tady 200ha pozemek. Žena žije a pracuje ve Windhoeku. Za posleních 10 let tady stouply ceny pozemků sedminásobně, 1ha půdy na venkově teď stojí asi 100 NAD. Net tady má 20kB, když se daří tak i 100kB/s. Přes jeho poznatky o záplavě Evropy uprchlíky se shodneme na příčině, americký rozvrat Blízkého východu. Ekonomiku SSA považuje za beznadějně odepsanou. Nemohu nesouhlasit. Uvidíme jestli (spíš jak brzy) se jeho prognózy o jejich kolapsu vyplní. Až po půl jedenácté vyrážíme dál. Jedu hodně opatrně. Do Sesriem přijíždíme ve tři. Platíme 2×170 za nocleh + 38 za auto + 2×80 za vstup do NP. Jdeme si postavit stan na prázdné tábořiště a jedeme k dunám. Nakonec jsme dojeli 60 km až na konec asfaltky, na parkoviště u Sossusvlei. Dáváme si krátkou procházku směrem k Hiddenvlei, ale brána se v 18.15 zavírá, tak musíme zpátky. Cestou jsme viděli pštrosy, šakaly, oryxe a skákavky. V 18.12 projíždíme branou do kempu. Sousedy už nějaké máme, nejbližší asi 30 metrů, takže pohoda. Večeříme u auta a jdeme do restaurace na pivko a čaj (19 a 15 NAD).

ujeto 274 km; Capricorn Camp 1426 m n.m. – Sesriem 786 m n.m. – P u Sossusvlei 576 m n.m.

30. června 2015

V pět vstávám a fotím noční (ranní) oblohu, Měsíc už zapadl. V šest, ještě za šera, už jsme na cestě k Sosussvlei. Východ Slunce, ve třičtvrtě na sedm, nás zastihuje u duny 46. Na parkovišti se ptám řidiče shuttlu na cenu odvozu k Deadvlei (110 NAD/os.) a vyrážíme pěšky k Hiddenvlei, 2 km pískem tam, 2 km zpět. Po návratu na parkoviště si nás hned všímá řidič a ptá se jestli chceme jet. Platíme 220 NAD a jedeme 4 km k parkovišti u Deadvlei. Jdeme nejdříve na dunu. Z ní jsem několika skoky dole. No, několika, je to přes sto metrů… Opět fotím osmisetletá torza stromů a užíváme si tu zajímavou krajinu. A to ticho! V poledne jdeme zpátky k cestě. Během chvíle jede kolem volný shuttle, tak nastupujeme. Přejíždíme do kempu složit stan, natankovat a hyjé zase na štěrkopísek. Koching, v nohách a rukou rozum a cit, a v půl šesté jsme po 80 km v Solitaire. Pěkný kemp za 100 hned platíme a jdeme postavit stan. Procházíme obchod i pekárnu, a kupujeme čokoládový croissant (14 NAD). Je tady o poznání tepleji, zatím nejteplejší večer, snad to vydrží.

ujeto 207 km; P u Sossusvlei 576 m n.m. – Sesriem 786 m n.m. – Solitaire 1072 m n.m.

1. července 2015

No, teplo bych tomu neříkal, ale tepleji bylo (9°C). Dokonce jsem se i pěkně vyspal. V půl šesté vstávám a jdu zase na hvězdy, ale není jasno, tak jdu uvařit čaj – každé kempovací místo má světlo, zásuvku, lavičku, koš a grilovací místo. V sedm jdeme do pekárny na koláč, kupujeme tři kousky pečiva za 65 NAD a za 15 kafe. Procházíme si blízké okolí a fotím papoušky, agapornise růžovohrdlé, hodujících za kempem na zemi na nějakých semínkách. Deset minut po deváté vyrážíme, čeká nás cca 260 km. Zastavujeme u cedule „Obratník Kozoroha“, která je trochu jižněji než kudy skutečně obratník prochází. 😉 Ale jsou to jen stovky metrů. Tropic of CapricornPřed Walvis Bay, než začne asfaltka, se dá jet i 110 km/h, vozovka je široká, hladká a žádný provoz. Odbočujeme k Duně 7 a jedeme na Swakopmund „zadem“, vnitrozemskou silnicí C34, ne po pobřežní B2. Nejdříve zkoušíme již známý Desert Sky Lodge. Majitelka nám ukazuje v domě krásný pokojík za 490, sdílená koupelna, WC a kuchyňka. Radí nám nedaleký městský kemp, vlastní chatka za 426 se vším vlastním, i TV a chladničkou. Parkování hned u dveří. Platíme, a jedeme do města kouknout na oceán, do supermarketu a do číny pro jídlo (59 NAD). Teprve tady zjišťujeme, že v Namibii je o hodinu méně než jsme si dosud mysleli. :-)

ujeto 279 km; Solitaire 1072 m n.m. – Kuiseb Pass 909 m n.m. – Swakopmund 0 m n.m.

2. července 2015

Jedeme se podívat ještě k oceánu, k majáku, vybrat z bankomatu a natankovat (95 unl./11,06). Dodnes jsem měl jiný plán, ale při výjezdu z města mě při pohledu do mapy napadlo, jet přes Spitzkoppe. Sice je to po silnicích třídy D, ale zkusit to chci. Po zvolání „Kdo se bojí, sere v síni“ vyrážíme. Kolem jedné jsme po zaplacení 40 NAD za osobu a 50 NAD za auto pod známým skalním obloukem nedaleko hory Spitzkoppe. Chvíli trvá než vypadne autobus Němců, pak už jsme tady sami a nějaká ta ještěka nebo daman. Trávíme tady celkem skoro hodinu. Úžasné místo. Ve čtvrt na čtyři po asi 125 km po D silnicích jsme v Uis, a v půl šesté už stavíme stan v kempu Madis (2×150), 18 km na D2612 od silnice C35. Pěkný kemp u řeky Goantagab (nyní jen vyschlé řečiště), mezi kopjes a stromy mopane, dobře vedený bílým Namibijcem Dawidem s hodným ridgebackem Jackem. Mezi sedmou a půl devátou běží generátor elektřiny. Jinak tma a ticho.

ujeto 340 km; Swakopmund 0 m n.m. – Madisa Camp 797 m n.m.

3. července 2015

zkamenělý stromRáno mám budík na pátou, ale fouká vítr, vylézám až v šest. Obhlížím okolí. Po snídani jdeme na delší obchůzku. V osm vyjíždíme. Od křižovatky s D2612 je to po C39 k Petrified Forrest jen 30 km. Platíme vstupné 140 NAD za oba. Před asi 250 miliony let přinesla povodeň stromy ze střední Afriky. Pod nánosy písku změnili své vlastnosti, ale barva a struktura zůstaly zachovány. Vypadá to jako dřevo, ale je to kámen. 🙂 Po C43 smažíme do Palmwag. Za veterinární kontrolou bereme benzín u no name pumpy (za 11,31 NAD), a pokračujeme až do kempu Khowarib (2×150 NAD). Pěkný kemp na břehu řeky Hoanib. Sice tvrdá hliněná místa, ale bazén, bar atd. Večer nás navštěvují hlídači, klasika, „jsme tady a budme vás hlídat“. Na noc jsou bohatší o pár drobných.

ujeto 294 km; Madisa Camp 797 m n.m. – Khowarib 695 m n.m.

4. července 2015

Probouzíme se v půl sedmé. Procházím opět okolí, o něco výše proti proudu je vodopád (jeden zlom, asi 3 metry), tohle je vůbec první řeka v jejíž korytě vidíme vodu, dokonce tekoucí. Na křižovatce před Sesfontein mě optimismus přechází, cesta na sever je uzavřená. Vracíme se do Warmquelle a odbočujeme na D3710. Brutální offroad, hory, štěrková pole, písečné náspy, ale aspoň žádná nuda. I po 120 km jedeme pořád na sever, tuším že odbočka k C43 podle mapy se nekonala, žádnou směrovku jsme neviděli. Před jednou jsme na křižovatce 10 km před Opuwo. Tankujeme ve městě za 300 NAD, platba možná jen v hotovosti (95 za 11,31), vybíráme z bankomatu, nakupujeme v supermarketu, ven už nás pouští po zavíračce, je sobota po půl druhé… Vyrážíme na posledních 180 km (podle dopravních značek, podle mapy 197 km). Občas písek, občas se dá jet i 90, ale průměrně se držím 60. Po třech hodinách v Epupa. Kemp 110 za osobonoc, za auto nic. Paráda. Stavíme stan na Site 14 a jdeme ještě k vodopádu. Po večeři ještě pivko a cider = 35 NAD.

ujeto 413 km; Khowarib 695 m n.m. – hory přes 1500 m n.m. – Epupa 627 m n.m.

5. července 2015

Jdeme proti proudu řeky až kam to jde, taky na kopec ke Kapika Waterfall Lodge. Brzké odpoledne trávíme na terase naší restaurace, net a 2 x pivo a 2 x Savanna Light. Ve tři jdeme zase v vodopádům. Potkáváme Čecha Jirku, který se právě přijel. Procházíme s ním vodopády, a jedeme na pivko do Kapika WL, a pak ještě na jedno do naší kempové restaurace.

Epupa 627 m n.m.

6. července 2015

Na osmou vezeme do 10 km vzdálené školy Teresu, dcerku jedné z kuchařek. Vracíme se ještě na koching k vodopádům. Cestou do Opuwa fotím Himby. Do města dojíždíme kolem druhé, rychlý nákup. Do večera chceme dojet do Kamanjab (vyslovuje se jak se píše, žádnou anglickou výslovnost nezkoušejte). Jede se pěkně, asfaltka jak podle pravítka, až kolem Etoshy se to začíná vlnit. V zapadajícím sluníčku je to úžasné. Taktak nám stačil benzín (ano, celých 260 km mezi Opuwo a Kamanjab není benzínka), tankujeme (26 litrů za 300 NAD; 11,54/95 unl.) a ubytováváme se v Oppi-Koppi. Za 90 NAD moc pěkný kemp (standardní betonové sezení, světlo a zásuvky, v sociálkách teplé sprchy, navíc dobrá restaurace s příjemným personálem, včetně majitele).

ujeto 462 km; Epupa 627 m n.m. – Kamanjab 1213 m n.m.

7. července 2015

Krátce po východu slunce vyrážíme směr Galton Gate, do národního parku Etosha. Ještě u hlavní silnice potkáváme šakala a žirafu. Na bráně platíme poplatek za pobyt na tři noci 510 NAD (80 NAD/osoboden a 10 NAD/autoden – dobrovolně namítám, že budeme v parku vlastně čtyři dny, ale prý se platí za noc…) a drncáme na západ po zatím nejhorší cestě, roleta 100 km. Tato západní část parku byla ještě při mé minulé návštěvě přístupná pouze vybraným touroperátorům. Někdy loni to tady otevřeli všem. Naklepaní jak sváteční řízky dotankováváme v Okaukuejo, 11,51 NAD za litr 95, u napajedla je stádečko slonů. Ještě si všechno pamatuju a orientuju se, tak nic moc nehledáme a víme co kde tady v kempech je. V Halali jsme před pátou. Brána se zavírá v půl šesté, ve stejný čas jako všechny brány do zdejších kempů. Časy otevření a zavření jsou na každé bráně, i na webovkách parku. Rezervováno místo a zaplaceny kempové poplatky už mám asi měsíc. Jen se nahlašujeme, zapisujeme a jedeme k místu 33. Je zablokované třemi auty. Hned je u nás maník s vysílačkou, jestli je vše v pořádku. Zjišťuje na recepci, že celé stání už má zaplacené někdo jiný… Prý je volná 13 a 18. Jelikož 13 je taky obsazená, stavíme stan na pěkné osmnáctce. Po západu Slunce jdeme k osvětlenému napajedlu Moringa hned vedle kempu. Zrovna je tady stádo asi 15 slonů a jeden nesmělý nosorožec, sloni ho pořád odhánějí. Když sloni odešli, přišli ještě dva nosorožci, hyena, prase bradavičnaté, zajíc… V devět jdeme plni dojmů do stanu.

ujeto 407 km; Kamanjab 1213 m n.m. – Halali 1112 m n.m.

8. července 2015

Od pěti nespím. Po sedmé jedeme přes Rhino Drive do Okaukuejo. Tentokrát dostáváme neobsazené stanoviště 24. Kromě standardně tvrdého kamenohlinopísčitého podkladu, zásuvek, světla a ohniště, jsou tady i tři pěkné dřevěné lavičky (jedna se záhadně během odpoledne přesunula k sousedům :). Když jsme se zapisovali a recepční nahlas přemýšlela „Tak jaké místo vám dám?“, vtipkuju „Nějaké travnaté“. Pochopila to a zasmála se. Po postavení stanu jdeme k sousedícímu napajedlu Okaukuejo. Tradičně spousty zeber, skákavek, kudu, oryxů… Odpoledne ještě jedeme k napajedlu Okondeka, v průvodci píšou, že se tam schází lvi. A fakt tady jsou, jeden samec a pět samic. Povalují se v trávě, moc dobře vidět nejsou. Západ slunce se blíží, musíme zpět. Cestou potkáváme nosorožce. Sám si vykračuje podle silnice proti nám. Nádhera. Před 9 lety jsme ve dne žádného nepotkali. Dělám pár fotek, ale pak už si užíváme hrobové ticho, a kráčejícího nosorožce v zapadajícím slunci (při zastavení na pozorování zvířat vždy vypínám motor). Pak už musíme spěchat abysme stihli zavření brány. Jedeme hned k napajedlu, i tam je nosorožec, paráda. Večer za tmy přišli jen dva sloni, dva nosorožci a žirafa.

ujeto 182 km; Halali 1112 m n.m. – Okaukuejo 1110 m n.m.

9. července 2015

Nespím celou noc, šakali vyjou jako blázni, snovači cvrlikají a opilci dělají kravál. V klidu ráno balíme, a až kolem deváté jedeme do kempu Namutoni. Kolem třetí se zase jen zapisujeme a jedeme na poslední volné místo, číslo 9. Tady je to jiná liga. Travnatý kemp, třetinová rozloha než Okaukuejo. Terka si jde zaplavat do bazénku. Během večeře přistává na parkovišti policejní helikoptéra. Personál je z toho překvapený. Po jídle od nich zjištuji, že přiletěl ředitel parku. Jdeme k místnímu napajedlu King Nehale. Večer se nám k němu už nechce. Jsme zase obklopeni kouřícími ohni, ale je klid a brzy usínám.

ujeto 160 km; Okaukuejo 1110 m n.m. – Namutoni 1095 m n.m.

10. července 2015

Jedeme ještě kolem Fishers Pan a ke Groot Okevi. Potkáváme zřejmě auto s ředitelem parku, protože ho doprovází policejní auta. V deset jsme na asfaltce k bráně Von Lindquist a opouštíme park. Tsumeb míjíme po obchvatu. Před Grootfontein hory kolem 1550 m n.m. Za městem tankujeme (litr za 11,36) a pokračujeme do Rundu. Ve tři už dostáváme ibiškový welcome drink v Tambuti River Lodge. Platím za Exclusive bungalow, a užíváme si prostředí jak v botanické zahradě. Rezervované už jsem to měl z domova. Terka má dnes narozeniny, tak jsem to chtěl oslavit v důstojném prostředí. 😉 V zahradě jsou ibišky, bouganvilie, papájovníky, banánovníky, citronovníky a skoro všechny kytky co máme doma. Po kávě v křesílku na zahradě a obhlédnutí celého areálu, jedeme ještě do města do supermarketu. V šest už si v restauraci v lodgi objednávám krokodýlí maso a Terka kuřecí Maaf.

ujeto 460 km; Namutoni 1095 m n.m. – Rundu 1100 m n.m.

11. července 2015

Vyspal jsem se celkem slušně. Polehávám až skoro do deseti, kdy je check out. Jdeme ještě na terasu k restauraci na wifi a vyřizuju maily. Až asi kolem jedné jedeme ještě něco dokoupit, dotankovat a vybrat z bankomatu. V pohodě projíždíme po čtvrté hodině Divundu a jedeme do již vyzkoušeného Rainbow River Lodge na břehu řeky Kavango. Noc za 100 NAD/os., travnatá kempová místa a pěkný bar, je bezkonkurenční kombinace. Večer trávíme na terase nad řekou se Savanna Dry a Tafel Lager. Nedaleko jsou slyšet hroši.

ujeto 212 km, Rundu 1100 m n.m. – Rainbow RL 1015 m n.m.

12. července 2015

Jedeme k Poppa Falls (vstupné 20 NAD/os.), peřeje s přehnaným názvem, ale když už jsme tady… Pak pokračujeme do Buffalo NP (90 NAD), ale kromě prasat vidíme jen několik druhů antilop a ptáků. Na oběd jedeme do Ngepi Camp, 4 km pískovými cestami se dá i malým osobákem. Pěkný kemp, ale moc lidí. Jedna parta kouká na finále Wimbledonu a hlasitě fandí Djokovičovi. Další parta kluků si mezi stany hraje fotbal. Dáváme si burgery z Kudu. Kulturu, která k housce s karbanátkem vymyslela dávat ještě hranolky, asi nikdy nepochopím. :-) Poleháváme na gauči na terase a kocháme se řekou. Navečer jedeme do našeho pohodového a klidného duhového kempu. Chtěl jsem dokoukat Wimbledon, ale na baru běží komedie se Sandrou Bullock Drsňačky, pak Hulk, nakonec Pařba na třetí. Střídavě koukáme na TV, pozorujeme hrochy, zapadající slunce, a popíjíme…

ujeto 55 km; Rainbow RL 1015 m n.m.

13. července 2015

Po ránu vyrážíme do Mahango GR, vstupné 90 NAD za oba. V poledne frčíme definitivně na východ. Jednotvárná krajina, rovná silnice, a kvůli slonům rychlost omezena na 80. To je Trans Caprivi Highway. Zastavujeme v Moshi Craft a po 9 letech zase něco kupujeme. Pokračujeme odtud na jih po nově vyasfaltované C49 do Namushasha River Lodge. Poslední 4 km zase pískem. 150 NAD za osobonoc, ale sociálky má každé kempové místo svoje, wifi je u recepce zdarma, výhed a prostředí úžasné. Na baru mají dokonce točené pivo (0,5l za 26 NAD)! Příjemný večer.

ujeto 265 km; Rainbow RL 1015 m n.m. – Namushasha RL 969 m n.m.

14. července 2015

Vstávám chvíli po východu slunce a jdu na terasu restaurace na net. V deset balíme a jedeme v klidu dál po nové asfaltce podél Linyanti. Ve tři už jsme v Katima Mulilo v Shoprite. Přes Caprivi River Lodge kde nemají kemp, jen dražší pokoje, jedeme do Caprivi Houseboat Safari Lodge, 100 NAD za osobonoc, sociálky společné, podklad písek, vlastní umyvadlo s vodou. Na terase nad řekou Zambezi pročítám průvodce a časopisy, hledám inspiraci na lepší fotky. :-)

ujeto 219 km; Namushasha RL 969 m n.m. – Katima Mulilo 943 m n.m.

15. července 2015

Vylézám ze stanu akorát při východu slunce. Jedeme do města utratit zbylé dolary, natankovat, a do Pic’n Pay. V půl dvanácté jsme na hranicích. Je před námi fronta asi dvaceti lidí, minibus Jihoafričanů, rodiny Rusů, Němců a Holanďanů. Na obou stranách si je vystáváme.

Botswana

Na botswanské straně už neplatím silniční daň a fičíme do Kasane. Platíme ubytko v Chobe Safari Lodge, 110 BWP za osobonoc, hned si objednáváme Boat Trip od tří do šesti (580 BWP za oba) a jedeme na kempové místo (tvrdá hlína, bez ohniště, sezení, vody, ale zásuvka tady je). Jen se rychle najíme, a jdeme k lodím, sraz je v 14:45. Rozdělují nás do 2 velkých a jednoho člunu. Máme jít do člunu, ale na velkých lodích je ještě místo, tak na jednu lezeme. Většinu času trávíme na střešní plošině. Po návratu na břeh ještě objednáváme ranní safari autem (615 BWP za oba, vč. poplatku za vstup do NP, 6-9h).

ujeto 148 km; Katima Mulilo 943 m n.m. – Kasane 940 m n.m.

16. července 2015

Budím se už před zazvoněním budíku, tma jako v pytli. Pochybuju jestli nemáme o hodinu méně. Pro jistotu se jdeme nejdříve k recepci zeptat. Akorát přijela safari auta, za půl hodiny prý vyrážíme. Rychle jdeme sbalit stan, přejet autem blíž nástupnímu místu a v šest už nás vezou tmou a zimou do Národního parku Chobe. Na sedačkách byly připraveny deky, tak jsme se zabalili a není nám taková zima. „Sloní hody“ jak před devíti lety se nekonají. Jen pár kusů zpovzdálí. Jinak zebry, žirafy, impaly, buvoli, hyeny a nakonec i lví rodina. Po návratu do CHSL, skoro v půl desáté, chvíli rozmrzáme na sluníčku. Pak jedeme hledat nějaký jiný kemp. Toro je zrušený, Thebe je plný, končíme v Kubu Safari Lodge. V roce 2006 byly dost kamenité podklady, tak jsme odjeli. Teď už je to jen pěkně rovná hlína, a za 87 BWP je to klidnější a příjemnější místo. Dokonce máme poprvé i křesílka! :-) Velké prádlo. Terka stíhá i pár bazénů a mytí vlasů. Před půl třetí vyrážíme do CHSL. Ve tři už sedíme znovu na lodi a míříme na řeku. Dnešní průvodce Franz je sympatičtější. Víc ho poslouchám. “Slon má kůži 3cm, hroch 7cm. Hroši mají stále stejné trasy, dokonce mají i stezky ve vodních plochách. Jsou špatní plavci, v podstatě jen chodí mělkou vodou… Antilopě kudu se říká „duch savany“, pruhy má každý jiné, jako lidé otisky prstů…” Jinak opět krokodýli, ledňáčci, orli jasnohlasí, impaly, buvoli, ale ještě více slonů a ještě hezčí scenérie západu slunce. Jedeme nakoupit a za tmy do kempu.

ujeto 53 km, Kasane 940 m n.m.

17. července 2015

Chtělo by se lenošit, ale v devět už mě svědí ruce. Rád bych věděl jak je to se silnicí z Kachikau směrem na Maun, jedeme teda tam. Asfaltka hned za Kachikau končí, pak jen jednoproudá písková cesta. Nečekám že by někdy tuto trasu vyasfaltovali. Snad si ji někdy projedu autem 4×4. Jedeme ještě do Satau. Ve tři jsme zpět v Kasane. Rozhodujeme se už pro zítřejší odjezd, jistota je jistota. Viktoriny vodopády tentokrát oželím. Jdeme nakoupit a odpočívat do kempu.

ujeto 220 km; Kasane 940 m n.m.

18. července 2015

Ráno jdeme ještě na recepci na net, dotankovat za městem plnou za 8,09 BWP/litr a fičíme na jih. Potkáváme ještě žirafu, antilopu vranou, kudu, impaly a stádo slonů přecházejících silnici. Tentokrát nefotím, filmuju, ale reálně koukám na slony, ne na displej, to ten záznam bude vypadat. :-) V Nata se ani nezastavujeme, a kolem Francistownu jen projíždíme. Za ním se dělá nová čtyřproudovka, tak se jede po novém. Po 30 km v Tonota se navazuje na starou silnici. Sjíždíme do obce a ubytováváme se v Mosadi-Tlou GH. Smlouvám to za posledních 50 BWP ve stanu mezi domky, WC a voda k dispozici.

ujeto 555 km; Kasane 940 m n.m. – Tonota 974 m n.m.

19. července 2015

Z pelechu lezu až před sedmou. Hned balíme a pokračujeme na jih. Na poslední botswanské pumpě dotankováváme 15 litrů á 8,03 BWP a myjeme si auto. Během pěti minut jsme vyřízení na Botswanské straně. V pravé poledne přejíždíme řeku Limpopo.

JAR

Na Jihoafrické straně je fronta asi třiceti lidí a moc se to nehýbe. Na sluníčku stojíme přes půl hodiny. Za deset jedna už jedeme dál. V Mokopane stíháme přečíst ceduli a správně odbočit až u Mopane GH. Prosím jen o postavení stanu na dvorku, ale nakonec nás za posledních pár desítek randů vedou do patra, do pokoje s terasou, TV a koupelnou. Paráda, lepší dojem už Afrika udělat nemohla. Všechno z auta stěhujeme na pokoj. Kávička na terase, klídek a pohoda.

ujeto 430 km; Tonota 974 m n.m. Mokopane 1090 m n.m.

20. července 2015

Balíme. Před devátou vyrážíme ze vrat. Ve čtvrt na deset platíme 14 ZAR mýtné na N1 a v klidu jedeme rovnou na jih. Žádný spěch. Přesně ve 14.00 parkujeme v garážích autopůjčovny. Hned je u nás chlapík s protokolem o předání auta. Nikam už nemusíme. Jdeme teda za 70 ZAR zakuklit Terce batoh dohromady se stanem. Na můj batoh už hotovost nemáme, vybírat z bankomatu kvůli tomu nebudu. Odbavení začalo celkem brzy, tak jdeme. Ještě procházíme dutyfree shopy a vybíráme něco na památku. V 18.20 se otvírá Gate A6, ale moc se to nehýbe. Všechno ručně. Třídy a sekce svolávají jak na turecké tržnici, ale podařilo se. S menším zpožděním vzlétáme. Když přišla s večeří řada na nás, hovězí s brambory prý už došlo. Kuře s rýží si po chvíli objednávám ještě jednou, jedna porce moc nezasytila.

ujeto 284 km; Mokopane 1090 m n.m.JNB 1700 m n.m.

CELKEM ujeto 7686 km

21. července 2015

V Dubaji je v pět ráno 35°C. Hm, takhle je teď u nás přes den, ale asi o trochu větší vlhko. Zase nakupujeme Chocodate a sedáme si do křesílek. V 8.15 začíná boarding time, ale v 8:20 už svítí “Last Call”, k bráně je to totiž pěkný kousek. Musíme do přízemí, pak 3 minuty metrem na jiný terminál, zase do patra… V letadle si k obědu konečně dávám hovězí s bramborem. 🙂 Ve 13.15 dosedáme na rodnou hroudu. Doma je doma, bez toho aby se někdo ptal jak nám může pomoci, se ocitáme před letištěm. Klepeme na okénko shuttlu na parkoviště, řidič se tvářil že spí, ale prý ne. Podle hlasu poznávám, že je to stejný řidič který nás vezl před měsícem na letiště. Ptám se jestli nemá Cee´d, že je to na něm vidět. 😀

fotogalerie